Dvě endura - dva světadíly 4.6-23.6.2011 2. díl

17.den 20.6.

Vstávat na snídani – jak jinak než za zvuku melodie večerníčku K & V, děláme snídaní u ní probíráme včerejší den a hl. noc s Michalem, pak znovu nabalit a osedlat koně –  a za kopírování břehu Skadarského jezera, jež máme po levé ruce, míříme k hranicím s MNG. Ta je stejná jako včerejší část  – čili rozbitá, rozemletý vápenec nu doslova hrozná…Takto jsme jeli 30 kilometrů a cestou potkali i dva Italy na GS a všichni, jak jsme zastavili na pokec, jsme se chechtali, že ten druhý vypadá jako mlynář z moučného mlýna. Na čáře jim dáváme nálepky naše (a že měli motky olepené :o) ) kecáme a tak nám ten čas hezky letěl, ale ani se dlouho nečekalo. Fakt za celou cestu jsme měli asi i kliku či co, bo vše bez problémů, bez obstrukcí a tak, pohoda! Po projetí celnicemi máme opět Skoderské jezero po levé ruce nu a cesta: sodoma-gomora – úzká jak tkanička od bot, zakroucená sem tam a rozbitá až hrůza a do toho i občes  nějaký kamion – obdivuji ty kamioňáky, jak to dávají, protože i my jsme byli v pozoru při míjení se s takovým mastodontem – u krajnice nohy na zemi a bylo to tak tak…Samotné Skadarské jezero je obrovské a chtělo by to více času na jeho obkroužení a kochání se…

Máme hládeček a opět ne malý, tak stavíme v prvním městě MNG co máme po cestě - Tuzi v  ,,Restauraci Troja‘‘ moc hezká stylová, vše vyřezávané ze dřeva a dle rady příjemného číšníka si dávám ,,Černohorský řízek‘‘ – kua šnycel přes celý talíř, že ani zbuchat nešel - mazec a platba - kartou – krásný příběh :-) a ještě velmi chutný. Černá hora se jevila, po úvodní epizodě děsné cesty od hranice, jako zcela jiný svět oproti Albánii. S přeplněnými břušky a ,,nepřeplňovanými‘‘ mašinami si to mažeme směr Petrova, Budva, překrásnou Boku Kotorskou, kde si dáváme oraz a kocháme se v kavárničce pod hradem, kam za pár minut dorazí pár motorek od Olomouce a světe div se, jeden z nich koupil moroku od mého souseda - Varna 125cm3 pro svého syna – jak je ten svět malý. Hrozně moc se chtějí dostat do Albánie a do jejich hor, ovšem skladba jejich motek tomu absolutně nedávala šanci v úspěšnou a hl. bezpečnou expedici…vůbec nechtěli věřit,, že ty naše milášky – motorky - máme tak zajebané právě z míst, kam si naplánovali jet. A tak je necháváme svému osudu, platíme a valíme si to dál směr Makarská. Já totiž mermomocí chtěl znovu absolvovat – v opačném gardu – přímořskou magistrálu v podstatě od Dubrovníku až po Rijeku. Před dvěma léty jsem si ji dal se synem Michalem a sice ,,jen‘‘ z Rijeky až do Šibeniku a dle mého názoru, je to motorkářská Nirvána – něco úžasného – nádherný asfalt, samá levá a pravá a furt dokola desítky a desítky km přenádherných vlásenek, v nichž se krásně brousí stupačky i tak naložených - přeložených mastodontů jako jsou Varan či BMW GS – jasně vše je o hustotě provozu a hl. srdíčku, bo vlevo moře, v pravo skaliska – není úniku – chybička a jsi v pasti :-(.

Michal napřed lehce prskal, ne pobřežím ne, nakonec si dal říct :-). Lehce jsem předběhl – hledáme ubytko někde v kempu – cestou se vzájemně předjíždíme s autem BMW s IT SPZ asi tak 10x a když jednou stavím, na pauzičku a focení, kvílení brzd Bavora a už k nám spěchají dva týpci, rychle povídám mladým, ne abyste něco od nich koupili :-) to bude smečko, to známe z Čech, jo prdlačky – to byli dva motorkáři, co taky jezdí a my jim děsně padli do oka, asi :o) A dali nám každému takový malinký zvoneček (my opět nálepečku+vizitku) pro štěstí – visí mi v obýváku ode dne, co jsem dojel domů.

V podvečer dorážíme a nacházíme kemp na Makarské v Podači za 148,-kuna za všechny i motky a stany. Smráká se a je třeba rychle něco nakoupit na baštu a doplnit pitný režim. Tak paní na recepci zaplatíme a radí nám, že máme jet pár km do dalšího kempu :o) že tam je Market, že to ta baba řekla až po zaplacení, tak tam valíme a je za 10min 9večer kdy zavíraj, Rozrazíme dveře Marketu - berete eura? Ano. Ok, tak tlačím do košíku vše co potřebuji, mám platit i s pivama 13€ dávám 15€ a bába mi dává nazpět nějaké ty jejich chechtáky, povídám že jsem platil dle dohody eurama a chci eura nazpět – hádka – baba sprostá – žrádlo předražené jak c.p a že mi nevydá eura, už už mi papíňák začíná pískat, když se objeví asi majitel – podává ji dvě éčka, směje se na mě a že mi má vydat v €. Bába je hodila po mě, ne že by mi je podala a furt něco mlela tím svým hnusným rypákem, tak jí česky povídám a že rozumějí česky víme dobře: Hážeš mi tady eura jak psovi kost, místo abys byla ráda, že Ti tu někdo dělá kšeft, krávo jedna zasraná!!! Nebýt zavřená kasa s mýma éčkama, zboží jí hodím na hlavu hrábnu pro kroupy a du do pryč. A to měla bába před sezonou, jak se bude chovat po třech měsících plné sezony :-(. Ještě že mě venku čekali a náladu spravili manželé z dojtšlandu, co si přitáhli motky na přívěsu a trávili dovču v kempu a moooc se chtěli družit a že si máme stany postavit k jejich autu a tak, jo prd – my se museli vrátit tam, co jsme si už předplatili :-(… tak nezbytné nálepky + vizitky Ahoooj a už valíme s taškami na řidítkách, jako na pincku, nazpět do našeho kempu a stavět stany, vařit, pařit, chlastat a fajně bylo…s čelovkou na hlavě. Ráno opět ti dva ,,Křemílek & Vochomůrka‘‘ co by budíček z Michalova mobilu – zabít málo :-((.

18.den 21.6.

Ráno se vstává velmi ztěžka, ale Křemílek a ten druhý parchant :-) vyhrává fuuurt dokola, tak nezbývá než se ozvat, že jsem ok. Pomalu nám třem začíná docházet, že naše třítýdenní Tour 2011 se chýlí ke konci, neboť domů to je již jen ,,skok‘‘, který by se v případě nutnosti dal zvládnout i na jeden zátah, ale to by byl brutál.

Vaříme šňadaňko a kávičku a i přesto, že jsem si začal balit s řádným předstihem, jsou Ti dva zase nachystaní spíš než já – šak sou ale na to dva a já enem jeden, že?!

Tak nabaleni, trochu smutní a s bolehlavem startujeme. Michal do neznáma a já natěšený na starou magistrálu, uau, jak já se těšil že se sem vrátím a je to tady :-). Popravdě byla cesta až do Omiše celkem opruz – provoz – já jim lehce odskočil a vždy ten druhý musí lehce – fest – tahat za heft, aby toho prvního dojel a je fakt, že jsme neřešili plnou čáru ani dvojitou, ale jen za předpokladu, že mám jistotu, že je vše ok…a to byl kámen úrazu. V Omiši, před mostem jsem na ně čekal – dost dlouho a pak jsme na hl.třídě zastavili – Michal opět hledal banku :-) a já se Zdeňkou hlídal motky...

Nějaká pobledlá a bez nálady. Povídám  jí co Ti je?! Seš nějak zamlklá a bledá - moc dobře sem věděl proč :-). A ona mi odfrkal:

Naposledy co jedu s Váma na motodovču – jezdíte jak prasata a ty Vaše motky si můžete narvat do ř..i :-((. Uau silná slova?! Tak jsem ustoupil o krok zpět a čekal knokaut :-). Výbuch mého smíchu ji namíchnul ještě více a řka, že jsme dárci orgánů - přestala komunikovat. S odstupem času si říkám a vím, že měla pravdu – malinkou – trochu adrenalínu neuškodí, ne?! Michal po návratu z výměny chechtáků dostal taky řádnou sodu a byl dosavadním průběhem cesty po staré magistrále zhnusen :-( - prý jsme měli jet raději vnitrozemím k Balatonu…ale já věděl, že má chvíle i jejich nadšení, teprve přijde a měl jsem pravdu…

V podstatě po projetí Omiše se magistrála ,,vyklidila‘‘ a už to šlo jak po másle, levá – pravá – levá pravá, z 5 na 4, na 3, brzda za 2, plný plyn a znovu nahoru  3-4-5ka - velmi zřídka a zase dolů a tak do úplného opojení…úžasná věc ta magistrála, ovšem asi ne v plnou sezonu…V levo moře, po pravé ruce vesničky a skály a hory  – prostě Nirvána :-). Tak to šlo až do Karlobag a začali jsme si hledat ,,bydlení‘‘. Michal požadoval naostro u moře, já s ,,Kochašem‘‘, že raději kemp a tak bylo malinko dusno, bo v daných místech zase nejsou kempy co 3km. Ale nakonec jsme vzali ubytko u ,,paní Vlasty‘‘, na krásném skalisku, po levé ruce a bylo to super – paní krásně mluví Česky – velmi příjemná a šarmantní a my se v chladném moři nádherně vydováděli a zchladili rozpálená těla řádnou dávkou adrenalinu, bo to byl opravdový mazec a Michal i Zdeňka konečně uznali že dobrý a že fakt mazec :-). Kouzelné místečko, všem vřele doporučuji, viz fotečky...

Večer se mladí šli projít sami do centra městečka a já zůstal sám na lavičce před bungalovem - nad hladinou moře a popíjel a užíval si oněch krásných chvil svobody, samoty, ticha, moře a volnosti…

19.den 22.6.

Ráno ráníčko opět ,,ti dva dacani a jejich melodie‘‘ :-) a to nezbytný důkaz, že máme před sebou poslední dva dny cesty a již jen jednu noc :-(. Snídáme, tlacháme a jak již to bývá, když se něco chýlí ke konci – vzpomínáme – rekapitulujeme. Neradi se loučíme s paní Vlastou – fotíme se u motorek a opět do sedel a vzhůru do hor nad Karlobag. Musíme i po dálnici směr Karlovac – Záhreb – hranice s HU – Hodosan a kemp u Balatonu… Vše probíhalo hladce až na havárii na dálnici, jíž jsme mohli být přímými účastníky. Cca 500m před námi jsme v mírné levé zahlédli oblak prachu a to již auta jedoucí v protisměru významně blikají a dávají najevo, že se  něco děje – po brzdách a už vidíme vlevo u svodidel napříč dálnicí zapíchlou Opel Omega – limuzínu s IT SPZ.

Vygumované šmouhy dávají jasně vědět co se dělo – auto napřed přeskočilo obrubníky - mimochodem dost vysoké – po své pravé ruce, přerazilo všechny 4 disky a pneu, od násypu - valu se dorazilo zpět na dálnici a zapíchlo se o svodidla…řidička zrovna vylézala z auta, když jsem, jako jediný u ni zastavil a začal organizovat provoz a bezpečnost osádky. Naštěstí byla v autě sama, tak rychle do kufru, najít vestu a trojúhelník, madam se mi pověsila na krk a plakala a plakala a furt něco Italsky drmolila - byla v šoku, ale nezraněna. Michal čtyřmi blinkry dával najevo, že se něco děje! Stavěli jsem chvíli auta, až jeden osobák, taky s IT SPZ zastavil, ale to až po té, co jsem jej téměř na kolenou prosil :o), aby zastavil. Jeden z tiráků mi naznačil, že zavolá dálniční policii a posléze, jak jsme opustili místo nehody, jsme zaregistrovali v protisměru houkající odtahovku i policii na motorce – uff opět jsme měli štěstí…

Cesta až k Balatonu pak již byla ok, jen jsem zaregistroval citelnou změnu teploty, ale i tak jsem v dresu vydržel až do CZ, byť již od Žiliny jsem si navlékl na trikot vrchní díl z nepromoku.

U Balatonu jsme si našli kemp – obrovský a poloprázdný a v něm bungalovy -  nic moc - ale bylo kde hlavu složit… Kemp jako takový supr a wc a sprchy pro kempaře na nejvyšší úrovni, ale jak se někdo může koupat v tom hnusném  jezeru - zabořený po kolena v mazlavém blátě a při špatném nadechnutí se naglgat i ,,kačinců a husinců‘‘ – to nepochopím. Naproti našeho bungalovu byl obchůdek v něm ,,mírně zhulená prodavačka s vilným pohledem‘‘ a toť vše, tak do sedel a jeli jsme nakoupit do nedalekého Lídlu zásoby piva a nějakou baštu na ráno, bo večer jsme si zašli do restaurace na jejich vyhlášený guláš-eště fčil mě pálí a ani se neptej kaj :-) (oheň byl na vstupu a posléze na výstupu - ešče větší)

20.den 22.6.

Křemílka utopím a Vochomůrku si dám na oběd, bo ti dva ráno opět prudili, až sem nechápal vo co goou?! Maďarský guláš – dobré pivko a gořka udělaly své :-(. Vstávat se nechce, ale musí. Jsme dohodnuti s ,,Majankem‘‘ že musíme na cestě přes SK navštívit jeho a Ivetku. Jinak že dle jeho sms:

,,Keď nedorazíte, upadnete do trýtýždňovej - osobnej nenávisti!!!‘‘ :). Vše klapalo a bolo ok až do příjezdu do Gyöeru, na obrovský kruháč řízený světly na vjezdu i uprostřed - semafory – pro našince dost nezvyklé. Tak jsme na zelenou vjeli do kruháče a Michal jedoucí jako první - jede dál, ale nevidí červenou na vnitřním semaforu - troubím na něj - staví a gestikulací mu ukazuji, že jak bude zelená mávnu - dáme ze jedna a jedem. Tuším měl tak 4pruhy ten kruháč, bliká zelená dávám Michalovi znamení – kopu za jedna - kouknu pro jistotu do prava, zda je volno – po plynu a než kouknu před sebe - rána jak z děla a stojím na fleku, bo jsem jebnul do Michalovy motky :-((. On mne viděl jak mávám že má jet, ale nebyl si jist, tak ještě čekal a já mrd do něj :-(.

Naštěstí svým předním kolem do jeho zadního – kolmo, tak jsme to ubalancovali – mu něco upadlo, mi něco cinklo (asi zuby o štítek) pak jsme si krátce vynadali (tys mi vynadal doplnil později Michal!!!), co jsme kdo za většího kokota :-) a já na něj řvu, jeď tam na chodník, juknem co jsou za škody, prý ok. Tak jej objíždím po jeho levé ruce, ale Michal se naklonil na levou nohu, já jej málo obkroužil a svým pravým hliníkovým kufrem trefuji jeho levý plastový – v mžiku se válejí jejich osobní věci uprostřed kruháče na asfaltu :-( Ještě že měl kufr posichrovaný nějakým pavoukem a tak si jej celý rozlapený dotáhl (jeho trosky) na přechod pod semafor…Náš vzájemný rozhovor je nepublikovatelný, stejně jako posměšky mnoha Maďarských škodolibých šoférů. Nakonec nebyly škody až tak veliké – plastový kufr na atomy - přikurtován mými kurty :-) - srolovaný zadní blatník - se sám vrátil na své místo (Varan je Varan) :-) a rozlámaný podkladek pod SPZ – už má nový BMW GS :-). Uff, ještě že jsem netrefil Zdenčinu nebo Michalovu nohu…

K Majankovi a Ivetke jsme dojeli s mírným zpožděním i blouděním, ale o to vřelejší bylo přivítání a pohoštění. Bylo málo času jim vše vylíčit a povykládat, ale i tak jsme byli rádi, že jsme se viděli. Ivetka zpravila báječný obídek aj kávička bola :-) a Majanko nás pak vyprovodil a bohovsky povodil vo svojom kraji – opravdu super poježdění a ještě jednou díky oběma za milé přivítání a pohoštění…

Když jsme dojeli do Žiliny k pumpě ukazoval mi počítač 13km dojezd, nádrž tedy na dně – měl jsem za celou cestu jediný problém s natankováním a to na Slovensku :o) – uff opět o fous, tak lejeme oba až po okraj a už jsme si to sypali směr Jablunkov – slíbil jsem mladým, že jak jsme vyjeli, tak i dojedeme i stalo se. Po dvaceti dnech jsme opět na pumpě v Jablunkově – dokonce i ta samá obsluha je tam a dáváme, tak jako při odjezdu kávičku a nadchází čas loučení.

Došlo i na slzy, co slzy – potok slz i já byl na měkko jak Zdenička alias ,,Kochaš‘‘ spustila že je jí líto, že to končí, že to bylo fajn, a že jí bude smutno – no úplný mazec bylo to loučení a tak jsem urychleně naskočil na svého miláška - věrného druha ,,helmuta‘‘, stáhl hledí ať není vidět vlhké oko :-) - zamával a Ahoooj Michale a Zdeni snad zase někdy příště…a měl jsem před sebou posledních - osamocených cca 80km letošní moto-tour:

Dvě endura – dva světadíly 2011.

-         počet km 6.400

-         náklady – jak kdo :-)J já solo necelých 25táců se vším všudy

-         která motka byla lepší ,,réža‘‘ nebo ,,helmut‘‘ s divnýma válcema :-) - lehká odpověď :-) - obě jsou vítězové a skvělé společnice na dlouhých cestách

-         kam v r. 2012 a s kým :o), už se to rýsuje :o)

-         pochvaly, rady, připomínky ba i ,,nadávky‘‘ poprosím na: helmut.safarcik@volny.cz

www.autokosmetikasafarcik.com/moto

,,Stárnout začínáme, když rezignujeme na mládí‘‘


Fotogalerii najdete zde

1. díl najdete zde