|
Léto rychle uteklo (a nebo vůbec nebylo??) a nadešel čas našeho, asi už posledního, letošního motorkovýho srazíku. Tentokrát nám poskytl azyl Slon ve svém penzionu a chatách v nádherném prostředí Jeseníků - Dolní Morava. Předpověď počasí nebyla nijak radostná a čím víc se blížil víkend, tím víc se zhoršovala :-(. Nakonec to nebylo tak hrozný, ale dešťových kapek nebyl ušetřen nikdo z nás - teda kromě těch, co přijeli autem :-) ).
Den první, pátek 16.9.2005
Na sraz jsem se už těšil dlouhou dobu a tak jsem si vzal v pátek dovolenou, abych tam dorazil co nejdřív. Sqwer se tentokrát omluvil, tak tam snad dorazím jako první :-) a ještě omrknu okolí. Ráno chvíli trvá než nabalím svoje "nákladní" varadero a na cestu se vydávám až v 11. Konečně jedu směr sever !! Cesta příjemně ubíhá a s jednou "fidorkovou" zastávkou mi trvá 2 hodiny. Ke konci cesty se počasí kazí a penzion Moravanka mě vítá lehkou dešťovou přeháňkou. Než se stačím ubytovat v luxusní chatce, je z toho slušnej liják. No nic, dám si v penzionu něco k snědku (výborná čočková polívka, mimochodem všechny jídla tam mají vynikající!!) a uvidím co dál. Počasí se na chvíli umoudřilo a tak se za nechápavých pohledů osazenstva hospody vydávám na průzkum blízkého okolí. Ještě než stačím vyjet z údolí, potkávám v protisměru bloudící "paní Dobrákovou". Otáčím stroj, abych jí ukázal kudy a kam a v tom za sebou spatřím 1 a půl světla :-). Jsou to "řeci" Dobrák a Pekař. Jedu s nimi zpět na "základnu" a moje vyjížďka se odkládá na neurčito. Ze zatažené oblohy se každou chvíli spustí nějaká ta přeháňka a ve vytopené (kamny, nééé vodou :-)) hospůdce je fajně. Z příjemného posezení jsme občas vytrhováni důvěrně známým bubláním velkých dvouválců. Po skupinkách i jednotlivě přijíždějí další účastníci, většinou zabalení do různých nepromoků. Počasí stojí za ... Známých tváří rychle přibývá a tak srážíme stoly k sobě, aby se nám lépe sedělo. Zábava je v plném proudu, ale ještě stále nejsme kompletní. Za hluboké tmy a hustého deště přijíždějí Ádovi (ti to mají všude nejdál :-) a chvíli po nich i Vlasta s Májou (ti to taky nemají nejblíž) Jako poslední, před půlnocí, přijíždí Dáška (za volantem skorooffroudu jí to sluší) s Markem a jejich kamarády. V hospůdce je útulno a do časných ranních hodin je stále o čem diskutovat. Od cestování po celém světě, přes drátěná kola a jiné "turatešácké zbytečnosti" se dostáváme i k potřebám pro pojízdné prodejce zmrzliny :-).
Den druhý, sobota 17.9.2005
Ráno se budíme do uplakaného počasí a ze zamlženého teploměru na mě kouká sedmička. Náladu nám zpříjemňuje vydatná snídaně ve stylu "na co má kdo chuť" a hned je ten svět veselejší. Vedeni místním znalcem Slonem se, za občasného mrholení, vydává kolona 21 motorek na vyjížďku po Jeseníkách. Naše cesta vede přes Hanušovice, Ramzovou a Jeseník až na Červenohorské Sedlo. Ve stoupání na Sedlo nás pohlcují mraky a se zvyšující se nadmořskou výškou klesá teplota. Na Sedle nás vítá teplota 5 st., mlha a silný mrazivý vítr. Zastavujeme proto před místním hotelem a jdeme na malé občerstvení. Výborná dršťková přijde k chuti a zahřeje. Mezitím teplota klesne ještě o jeden stupeň :-(. Posilněni a rozmrzlí se vydáváme na druhou část společné vyjížďky. V údolí pod Červenohorským Sedlem jsou silnice už suché a teplota je také příjemnější. Pokračujeme přes Šumperk krásnými serpentinami do Hanušovic a odtud zpět do Dolní Moravy.
Celými Jeseníky se táhne linie bunkrů, které nás měly chránit před nepřátelskými vojsky za 2. sv. války. Jeden takový, pěchotní srub K-S5 U Potoka (http://www.sweb.cz/k5), stojí v lesíku na začátku údolí. Od ostatních se liší tím, že je spravován partou nadšenců, kteří jej postupně uvádějí do původní podoby i s dobovými zbraněmi. Na jeho prohlídku jsem zlákal Tona a Ladika s Darčou. A opravdu to stálo za to! Po prohlídce srubu jsem měl ještě slinu na ježdění a tak jsme s Tonem vyrazili vstříc další místní zajímovosti - vodní elektrárně Dlouhé Stráně. V Loučné nad Desnou odbočujeme na asfaltovou silničku, která nás po několika serpentinách zavedla až na vrcholy zdejších kopců. Výhledy do údolí jsou fantastické! Míjíme 3 větrné elektrárny a jedeme stále nahoru, směr horní nádrž. Kousek před nádrží nám radost z cesty kazí závora přes cestu :-(. Necháváme tu motorky a dál jdeme po svých. Je tu děsná zima a stále fouká ostrý vítr. Po zdolání menšího převýšení, stojíme konečně na okraji horní nádrže - vypadá jako když uříznete vrchol kopce, vydlabete a napustíte vodou. Pohled je to úchvatný a naskýtá se nám odtud nádherný rozhled po celých Jeseníkách. Zima je ale silnější než my, takže uděláme pár fotek a honem zase dolů. Pokračujeme serpentinami kolem dolní nádrže, až vyjedeme na silnici pod Červenohorským Sedlem. Sluníčko se už znatelně chýlí k západu a tak míříme rovnou na základnu. Tam nás již z dálky vítá libá vůně grilovaného masa - Dobrákovi pošel zas nějaký pes, tak se s námi podělil :-). Po večeři je na programu promítání fotek a videa z našich letošních akcí a cest. O své zážitky ze zdolávání vrcholků Kavkazu se s námi podělil Slon, BigBob ukazuje perfektně zpracovené fotky z celé sezony a z jejich velké cesty za severní polární kruh. Samozřejmě že nesmí chybět ani video z VIMu v Polsku. Svěží horský vzduch nám dnes dal zabrat a tak noční vysedávání už není tak dlouhé.
Den třetí, neděle 18.9.2005
Ráno nás vítá slunečné, i když nepříjemně chladné počasí. Opět nechybí vynikající snídaně a po ní následuje již jen balení a loučení. Je neskutečné, jak rychle to vždycky uteče :-(. Takže všem ahoooj, šťastnou cestu domů a na brzkou shledanou na další vydařené akci.
A na závěr ? I přes nepříznivé počasí se sraz náramně vydařil, takže všichni jistě uvítáte, že se z toho stane tradice a každý rok v půlce září se sejdeme v Jeseníkách u Slona.
Varaderům zdar.
|
|
