Zdarec Varani, Varanky a Varaňátka a vůbec všichni lidičkové motorky milující, rád bych se s Vámi podělil o pár vzpomínek na nedávné setkání U Slona 2008.
Začali jsme tradičně v krásně slunečný pátek 5/9/08 brzy odpoledne srazíkem u mekáče v Praze na Černém Mostě. Jako největší nedočkavec jsem se ukázal býti já, neb jsem pro jistotu dorazil o hodinu dříve, nicméně netrvalo dlouho a přiřítil se náš nováček Franta se svou slečnou, následován Petrem Varaderomanem se synem za zády a následně se ještě přidali Petr s Naďou a Míra s Dituš.
Dali jsme si občerstvení, prostudovali jsme mapy, naladili navigace a vyrazili jsme v ústrety společnému srazu na Dolní Moravě. Jeli jsme v celkem hustém provozu po hradecké, až na sjezd na Lázně Bohdaneč, přičemž těsně před pauzou na benzínce v Pardubicích se od nás zkušeně oddělil Petr, neboť díky aktuálnímu rozkopání Pardubicka znal trasu lépe, než navigace. Ačkoliv naše projížďka z Pardubic do Holic mohla působit velmi profesionálně právě zvolenou trasou, jednalo se o menší zakufrováníčko se šťastným koncem :-). Napojili jsme se v pohodě na původní trasu a mazali jsme přes Vamberk, Žamberk s poutí do Králíků a odtud na překrásnou Dolní Moravu, kde jsme se šťastně setkali s Petrem i ostatními.
Byl jsem velice mile překvapen, jak nádherné prostředí se skrývá v tomto koutku republiky, perfektní ubytování s krčmou, přenádherná příroda, posezení venku i uvnitř, točený pozdrav z Plzně a jiné chlazené i vařené atrakce v místě, zapadající sluníčko podtrhovalo oranžově dohasínající den, no prostě selanka... A jaká byla hojná účast, paráda! Jestli to takhle půjde dál, příští rok nám celá chalupa s chatkama stačit nebude;-)
Pokračování pátečního večera bylo jasně v bratrském a sesterském duchu, kdy nám vyschlá hrdla zavlažoval kdejaký ten šťopeček něčeho ostřejšího, žejdlík chytré vody a nějaká ta kapka vína, no prostě klasika, jedlo se, pilo se a hlavně se tlachalo, myslím si, že především přátelsky a kamarádsky. Někteří znaveni, nejen cestou, odpadli kolem půlnoci, nicméně se musím přiznat, že v čase pokročilejším, respektive již sobotním, jsem se nechal zlákat k tanečku Ditou, která si velmi rafinovaně nainstalovala nálepky se Slonem 2008 na svou hruď, zřejmě abychom nezapomněli, kdeže to vlastně jsme :-). Mimochodem všimli jste si venku, jak krásně byla čistá obloha a jak zářilo nebe plné hvězd? Bylo to překrásné, sledovat nad hlavou majestátní Mléčnou dráhu, někdy opravdu stojí za to zastavit se, zvednout hlavu a jen tak se zahledět...
V sobotu dopoledne jsme se po resuscitaci nasnídali a připravili jsme se na vyjížďku pod taktovkou Martina a jeho KTM Adventure, jejíž terénní vzhled nás měl varovat, jaké že to cesty chce Marťos projíždět. Jeli jsme přes Králíky na Mladkov, kde jsme odbočili doprava, podél hranice jsme dojeli po překrásné silnici až k přechodu a přejeli jsme do Polska, směr Miedzylesie. Vzápětí jsme si udělali malou přestávku s focením. Mohlo nás být tak cca 25-30 motorek, však by to mělo jít z fotek, které pořídili Míra s Ditou a za něž moc děkuju, pohodlně spočítat.
Během pár kilometrů začalo přituhovat, cesta se zúžila a její povrch se snad dá přirovnat jen k měsíční krajině, na které Stevie Wonder zkouší vytvářet kilometry brutálně nepohodlných plastik. Velice vtipný byl však moment, kdy z pole vedle mě vyskočil téměř pod kola Frantova Varana polský cvok na skútru a snažil se jet s námi ve skupině, načež při cestě z kopce milého skútříka málem rozpůlil, když vymetal ty nejhorší díry jen proto, aby mohl celý život žít z neuvěřitlného příběhu, kdy na off-roadové etapě předjel nejméně 6 Varader :-).
Nicméně Slonovo Kačence se stal menší malér, když ji v jednom z těch výmolů spadl na V-Stromu již značně použitý řetěz. Podařilo se mi zastavit, aniž bych ji smetl a ještě pár jedinců nám pomohlo, protože ač Kačka mávala, moc lidí nezastavilo, nicméně Kačenko, příště prosím mávej nahoru-dolů, když máváš vpravo/vlevo, všichni si myslí, že mají pokračovat :-))) Ještě že zastavil i náš skvělý automechanik (jé, ta moje paměť děravá, pardon, jak že se vlastně jmenuješ? sorry, máš u mě panáka) z Kdyně, který si poradil i s rozebráním předního krytu řetězu s hydraulickou spojkou a s nandáním řetězu vpředu i vzadu byl během pár chvil hotový.
Po technické přestávce jsme se rozhodli dojet na místo setkání u Starého Města nejkratší trasou a ačkoliv jsme nabrali zpoždění, dorazili jsme na místo dříve, než zbytek pelotonu. Po občerstvení jsme měli možnost i shlédnout část produkce šermířů vč. střelby z pušek, mušket apod. Mimochodem příprava takového jednoho vystřelení z muškety zabrala cca 6 minut, chápu tedy ten komentář jejich šéfa, když brblal, že "tady alespoň vidíte, proč Třicetiletá válka trvala tak dlouho!"
Již od pátku jsem básnil, že se chci podívat na přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně a podařilo se mi strhnout k tomuto nápadu i pár dalších dobrodruhů, tak jsme ještě v sobotu odpo vyrazili ze Starého Města podle Frantovy navigace směr elektrárna. Bohužel nás navigace dovedla k jakémusi hotelu, ačkoliv zarputile blikala, jako že to je ta elektrárna. Fakt nebyla. Vyjeli jsme výš, abychom zjistili, že je tam zákaz vjezdu a že se musíme vrátit pro vstupenku s povolením na benzínku o ves níže. Tam nám vlemi milá paní s šarmem pitbula, grácií řezníka a rozumem profesionálního boxera vysvětlila, že jedeme fakt pozdě a že se dnes už na elektrárnu opravdu nepodíváme, ačkoliv nám šlo především o to, podívat se na horní nádrž, kterážto s exkurzí přímo nesouvisí.
No nic, řekli jsme si, vyjedeme alespoň na Červenohorské sedlo. Cesta byla úžasně zakroucená, ale moc kalup se jet nedal, neboť díky novým podélným záplatám byly stroje chvilkově nevyzpytatelně neovladatelné. Nahoru jsme dorazili všichni vpořádku, dali jsme si kafčo a nějaký ten pišingr, sedli jsme si na zahrádku a u vyprávění vtipů jsme relaxovali a čerpali síly na cestu zpět na Dolní Moravu.
Po návratu jsme se vyspršili a pokračovali jsme v prověřených aktivitách z předchozího večera. Malilinko mě zamrzelo, že bezprostředně po mém příjezdu došla Plzeň, nicméně řezaná Holba a Tulák na ledu plně nahradili můj nejoblíbenější iontový nápoj. Přijelo několik dalších kolegáčků, také běželo promítání z cest nás všech, tedy pokud se nepletu, tak především nedávná expedice do Albánie byla na pořadu večera. Velmi mě pobavil komentář "no tohle jsou jedničkový cesty a taky tam měli i dvojkový, no na těch se dalo ject buď jenom na jedničku, na těch dalších i na dvojku..." Je mi jasné, kde Martin čerpal inspiraci k projížďce ;-).
Opět jsme se řádně družili, hodovali, kecali a postupně jsme se začali trousit na kutě, takže jsme zodpovědně s Charym vše jistili ze zahrádky i ještě chvilku po odchodu obsluhy do hajan a brzy v nedělním ránu jsme se poroučeli do peřin taktéž.
Nedělní ráno nás přivítalo poněkud zataženou oblohou, takže dost lidiček se rychle začalo balit a vyrážet relativně brzy domů, nicméně přes vědomí, že pojedu do Práglu v dešti mě nadšení pro návštěvu přečerpávací elektrárny neopustilo, takže po skromné dopolední snídani a mohutném loučení jsme vyrazili v cca 6ti motorkách koupit lístky s povolenkou a hurá na elektrárnu! Jen bych chtěl té milé paní obsluhující z benzínky v Loučné nad Desnou vzkázat, že to fakt není "vlevo, když tam jedete nahoru", ale vpravo, naštěstí nás přes zpoždění na exkurzi ještě vpustili.
Nejprve jsme šli do přednáškového sálu, kde jsme se dozvěděli něco o historii, technických faktech, výkonech elektrárny, jejím smyslu, atd., poté jsme šli do kaverny na prohlídku "strojovny". Upřímně moc jsme toho vevnitř neviděli, takže jsme se moc těšili, až vyjedeme na horní nádrž. Ovšem zhruba v polovině cesty jsme vjeli do mraku, ve kterém byla viditelnost do 5 metrů, takže z horní nádrže jsme viděli jen malilinkatý kousíček. Náplastí budiž fakt, že jsme krásně slyšeli, jak tam někde dole pod náma šplouchá voda, hodně vody.
Na parkovišti jsme se rozloučili, neb někteří potřebovali jet domů a jiní zase chtěli myslím ještě stihnout oběd s Helmutem. S Petrem jsme vyrazili moc pěknou trasou do Šumperku a přes Olšany na Červenou Vodu. Odtud jsme vyjeli perfektní serpentýny s přestávkou na párek po silnici č.11 směr Žamberk a dále domů do Práglu a ač jsme malinko zmokli, moc jsme si to užili.
Bylo to opět super, s více lidma jsme se shodli, že tyto setkání jsou čím dál lepší, přátelštější, živelnější a zábavnější. Moc díky Slonovi, Ladikovi, Martinovi a spol. za intenzivní zážitky, na které se nedá zapomenout a především díky Vám všem, že jste dorazili a pevně věřím, že jste si víkend užili nejméně jako já. Už se nemůžu dočkat dalšího, tak zatím, čus!
Vašek z Bohnic
|
|
