Tak tuhle chatu si příležitostně pronajímám už několik let. Zatím vždy jen s partou paraglidistů. Vydrží nájezd a odolá náporu motorkářů??? Touto otázkou sem se zabýval několik bezesných nocí před akcí samotnou. A jak to dopadlo???
Den první, pátek 23.8.2004
KaThMandoo čeká pod okny kanceláře a já netrpělivě sleduji hodinky (pro rejpaly oranžové) až padne mnou nastavená hodina 13:00 abych vyjel směr Bohumín pro Val. Nevydržel sem a jedu už ve 12:30. Wroclaw je jako vždy zabitá a tak se ta půlhodinka přičítá k dobru. Cestou po dálnici – znáte tu nudu, ne??? – mne napadá, že bych mohl vyfotit kolik mi to jede. V pravé ruce plyn a v levé foťák. 204km/hod. bude myslím luxusní snímek.
U Val rychle něco zdlábnu (jsem zvědavej kdy to začne vypadat jako, že se k nim jezdím najíst) a razíme směr Čeňkovice. K Cachům na chatu. Malá chajdaloupka pro šest lidí se starým gramofonem a spoustou černých desek. Bude diskoška.
Cesta vede přes Skřítek a Suchý Vrch – zatáčkový ráj. Jedeme přesně tou rychlostí, kterou mám rád a Val mi v pohodě stačí. Paráda!!! Jen ta poslední skřítecká zatáčka je plná písku a tak si dělám malej výlet do protisměru a ještě stihnu máchnout rukou na Val aby dala pozor. Já to ustál, ona také a ten pán s tím pickupem zastavil taky docela daleko ode mne. Díky pane. V Šumperku nakupuji nějaké to maso na gril a chleba a spoustu koření. Prej tak na půl prasete. Cachů už čekají a vyhlíží nás. Tihleti lidičky mi rádi pronajímají chatu a když se třeba půl roku neozvu tak sami volají jestli mám v plánu je někdy navštívit. Milá záležitost. Fasujeme klíče a začínáme připravovat akci. Roztápí se gril, nosí dříví a Val se vzala za maso. A já šel na pivo, teda pro pivo, teda pro pivo a na pivo.
Cestou od hospůdky už slyším vrčet BULLovo tátoše, Hajnýho Afriku, Fedajkynovo Fejzra. Kdo je ten čtvrtej? Válce divně položené, břicho přes nádrž ležerně přeložené. Je to Rada, není to Rada??? Je to Rada. Setkali se po cestě a on je dovedl. Později ještě dojíždí Blanka a jsme komplet. Maso je už skoro hotové, pivo ze šestilitrového džbánku chutná přímo božsky a zábava začíná najíždět do obrátek. BULL vytahuje single malt whystičku a ta mi dělá moooc dobře. Jako když tě husím sádlem máže. Whisky a gramofon není pro mé tričko ta nejlepší kombinace. Za drsných hitů Dalibora Jandy mne popadá čert za mozek a tričko je na tři půlky. Prej, že ho nespálím??? Sleduj!!! Ty vole, oranžovej plamen. A hodobóžový tričko z KTM festivalu je v prčicích :-(. Smutný příběh. Ani nevím v kolik sme usli, ale rachot tam byl solidní.
Den druhý, sobota 24.8..2004
Je to už tradice, že na téhle chatě spím dole a každé ráno ty nahoře budím. A to tak, že jim pod postele potajnu vsunu reprobedny od gramce a pustím Křemílka a Vochomůrku. „Vstávej semínko holala bude z tebe fijala“ Jsem vytlemenej jako lečo když slyším první nadávky. Snídani dáme někde po cestě a vyrážíme. Zatáčky na sucháči se líbí a moc. S Bullem je dáváme dvakrát, ale jaksi mi ujíždí. Tihle mladí kluci co jim táta koupí motorku!!! Po příjezdu na parking se dovídám, že mi Rada sundal Dakarku z kol a řízli spolu na zem. Val naštěstí nic není a Dakárkovi také ne. No a ani Ráďovi. Jo když jeden umí padatJ. Pokračujeme na Skřítek a už jen s jednou papací zastávkou, to když už Fedajkin nevydržel hlady a šel z něho strach. Museli sme zastavit. Tihleti karatisti. Po obědě na Skřítku padá rozhodnutí, že jedeme přes Červenohorské sedlo. Chvilku blbneme s Hajným u pumpy na zadním kole, ještě je potřeba se hodně co učit :-). Hajnej je džentlmen, až bych to do něho neřekl, jede s Blankou a kryje jí ze zadu jako zkušenej zavírač jedoucích motorkářských vypatlaných jednostopých skupin. Jenže vtom se právě obá s Balnkou ztrácí a setkáváme se až před hájpernovou v Šumpíčku. Zase se nakupuje papání. Mňam. To bude grilpárty.
V Čeňkovicích rozdělujeme úkoly a na mne s Bullem vychází jet offroudík. Hajnej obětoval Afriku. Mno. Vyjíždíme. Je to pěkná akce, líbí se mi to. S Bullem se mi dobře jede. Dokonce sem mu ukázal i sjezdovku kde sem fláknul s Varaderem a pak sme ji pokořili :-) . A dvakrát. Ani bych nevěřil, že na sucháč vede i turistická cesta plná kamenů. Jestli tohle vyjedu tak už všechno. Vyjel :-). Jen na tom kopci v borůvčí už to dál nejde a tak se vracím. Cestou kolem vojenské dělostřelecké pevnosti Bouda. Krásný kousek naší historie.
Po příjezdu na chatu mám dost a Hajnýho chuť na další projížďku s ním metu pod stůl. Sorry kámo, ale má pumpa vynechává jak motory v Titaniku.
Gril je roztopen a začíná další akce. Přijíždí ještě Ráďa a Kubrt. Tentokrát si už nic nehodlám roztrhat. Jen tak trošku tančím na pařezu. Jojojo, tyhle čeňkovický akce. Ten čistej vzduch vám pošle tolik kyslíku do mozku, že si myslíte, že jste opilí. Mladí a opilí.
Jak sem se dostal pod peřiny ani nevím, ale asi nějak kultivovaně :-) .
Den třetí, neděle 25.8.2004
Kocovina, uklízení, snídání, kávování, loučení. Pan Cach přijíždí pro klíče, já mu ještě platím za pronájem a jedeme na sucháč na snídani. Klobásky a rohlíky. Jen Hajnej má asi zácpu a tak si dává palačinky. 3 palačinky. Blil bych. Při odjezdu ještě trošku kravím s nadhazováním zadního kola a odnáší to má milá Dakarka. Najela do mne a hapala. To co procedila skze helmu ani nebudu psát bo jinak vypadá jako jemná a citlivá dívka :-).
Odjíždíme a na křižovatce si už jen zdvořile mávnem a jedeme každej jinam.
Chata to nakonec přežila, gramofon také a jedinou ztrátou je mé tričko. Myslím, že sme zadělali na velmi slušnou tradici a jestli bohové dají a budou dostatečně šílení tak příští rok v hojném počtu na akci Čeňkovice 2005 Vás přivítám s náručí, jak jinak než otevřenou. |
|
