|
Snad každý jednou zatoužil a zapřemýšlel nad tím udělat sraz. I mne to popadlo hned jak sem poznal pár lidí a nekomerčních srazů. Jen sem pořád nevěděl kde a kdy. A tak padla volba na GrossGlockner kde celkem znám okolí a už jsem tam párkrát byl. Po pár příspěvcích na foru sme se tam vydali.
Den první, čtvrtek 26.8.2004
Na dnešek je naplánovaný pouze příjezd a trošku toho bumbání. Plán sme splnili všichniJ. Varaderáře a Cobru (za to, že přijel na moto sraz autem :-) )jsem sice musel ubytovat v sousedním domě, ale nevypadali nijak nešťastně. Po cestě celkem pršelo a tak sem přijíždějícím vybíhal naproti s lahví Balantýnky (což je sice takovej shit na čistění zubů, ale na polití studených ohryzků v motorkářských tlamách – viz BULL – to bohatě stačí).
Hned po ubytování sme sedli, uvítali se a krátce zabrífingovali a dlouze popili. Za samolepky s logem akce poděkujte Fajfkovi pakliže jste tak ještě neučinili. Ale bacha aby nenabuřel :-) . Neříkám, že sme zachlastali nějak dlouho – přeci jen ta cesta – ale o to to bylo milejší.
Den druhý, pátek 27.8.2004
Prší. Snídáme a padá déšť a taky rozhodnutí, že na GG dnes nejedeme. Jedeme do Halleinu velmi divnou štrekou. Tudy sem ještě nikdy nejel a i ti cyklisti vypadají vyděšeně. Přeci jen 10 motorek už je celkem slušnej had. Pak ale potkáváme traktor a už jsem si jist, že to není jen cyklotrasa. Chudák Cobra s passatem. Polovina lidí jde do solných dolů na prohlídku (já sice tentokrát nebyl, ale vřele doporučuji!!!). Druhá půlka se vydala pod vedením zkušeného znalce místních cest (mě :-)) na RossfeldStrasse za Halleinem. Tady se platí mýtné 3 Euro, ale zase to stojí za to. Zatáčka střídá zatáčku a i na mokru se dá celkem jet. Nahoře už se rozjasňuje a Německo je krásně jasné. Zato Rakousko má co dohánět. Mraky, mraky, mraky.
Po setkání s dolařema, kteří jsou spokojeni, že svých 20 éček dobře zainvestovali, jedem na obídek, ale ukazuje se, že najít v Halleinu restauraci není až tak jednoduché. Povedlo se a plníme břicha (BULLe jednou se z těch stejků posereš).
Po O jedem na Gaisberg. Neumím si představit návštěvu Salzburgu bez vyjetí na Gaisberg a okouknutí mích bývalých kolegů paraglajdystů. Je jich tam pár a lítají. Všichni okukují ten krásný výhled na Salzburg a já upadám do depky z nelétání. Nevím jestli sem chtěl sám sebe oklamat, ale v duchu sem si slíbil, že z toho pomyslného hřebíku to létání ještě někdy sundám!!! Odtud jedeme kolem staré přehrady a hlubokých kaňonů po horších cestách až do Gollingu kde na nás čeká Cobra (ztratil se, resp. zapomněl sem na něho :-( ) a stádo piv.
Den třetí, sobota 28.8.2004
Dneska pokoříme velkého zvoníka. Počasí nám přeje. Všichni jsou natěšeni a hned po snídani vyrážíme. Sice bez varaderářů, ti jedou později, ale jedééééééééém. Po zaplacení mýta, 17 éček, mne předjíždí turatešácká rodinka :-). Pán na červeným 1200GS a paní na žlutým 1200GS. Jejich motky toho ještě moc nezažili. Jsou krásně nové a voňavé. V duchu si říkám, že se s nima projedu, ale mé druhé já hned v první zatáčce nějak více vzalo za plyn a pan turatech byl za mnou. Ještě pořád sem byl klidnej KTM jezdec co si přišel vychutnat bílý vrcholek ledovce a pokochat se krásou zatáček. Jenže pán s drahou motkou to asi nemohl vydejchat a tak to propuklo :-). Zkoušel to mockrát a zkoušel to marně. Jak říkal BULL, prostě neměl to srdce hnát to furt dál a vejš. Přiznám se, že sem chvilkami vypnul mozek, ale tady šlo o uhájení oranžové barvy. Má idea klidného projetí se na GG vzala za své. Červík antituratech zahlodal a vykoukl mi z helmy. Na EdelweissSpitzee pan s drahou motorku dojel až když sem sundal helmu :-). Blbej den, víc ti k tomu neřeknu. Poprvé jsem jel s tím, že chci někomu narvat prdel a povedlo se. Nahoře sem měl ramena jak dospělej chlap.
Kocháme se a fotíme a v tom odněkud slyším: „Vole to je SQWER!!!“. Ohlédnu se a u motek s CZtkama stojí chlapíci a tlemí se na nás :-). Krajani a poznali mne :-). Podle čeho asi??? :-). Možná už bych měl přestat oranžovět. Podáme si ruce, vyměňujeme pár info a jedem už konečně na GG. Cestou potkáváme bouračku. Holka ležela v náručí chlapíka uprostřed cesty. Asi byla „jenom“ pomlácená, ale i tak je to jasnej signál ke zpomalení. Na GG na horní terase garáží nás čeká překvapení (NEMILÉ) v podobě rakouských fanatických přiblble se tvářících křesťanů. Je fakt, že někteří ti xichti jsou tak úchvatní, že víra v boha je jediné co jim zbývá. Ach jo... Děláme fórky na jejich účet, ale jim to stejně nevadí. Jsou naladěni na jednu vlnovou délku s bohem (a taky nám nerozumí) a nic je nevyvede z míry. Když začínají mávat směrem na jih tak nabývám přesvědčení, že džízus seskočí s padákem. Na základě svých empirických zkušeností se bojím, že si rozbije hubu nebo se nedej bože zabije. Zase se bude 3 dny čekat než vstane a všem odpustí = zase další svátek kdy budou poláci vymejšlet, že se nemaká :-). Po chvilce klidu a jen ojedinělého řevu a tančení vlajkonošů přichází na řadu kázání o potratech (potratech – turatech… hle rým jak cyp). Společně s Radou vymýšlíme taktiku jak je dostat domů. Co takle provést jeden umně vyvedený vysokohorský potratík přímo před nima??? Vím, že z tohohle foglarovic kluci asi nematurovali, ale mne ve škole učili, že účel světí prostředky. Po intervenci holek na to prdíme a jdeme se radši najíst. Při obědě nás napadá ještě drobné lesby šou, ale ani to se nekoná. Džízusci – motorkáři.cz 1:0…
Cestou z5 potkáváme hlídku místní policie, která se tváří jakože si s Bullem a Fedajkinem chce promluvit. Prej, že 151 na 80tce se nevyplácí :-). Pána s boxercupem to stálo 120 ojro a tak mlčky čekáme na verdikt rozhodčího v uniformě rakouské žandamerý. Valerie překládá. Prý je to špatný :-). Nakonec to mají každej za 36 ejro což si myslím, že je celkem solidní známka za tuhle akci. V porovnání s českými strážci pořádku je to zde bez blbých keců a rádoby moudrosti. Stručně, věcně a rychle. Jedeme dál a tak nějak opatrněji. Projíždíme krásnou krajinou kde kopec střídá zatáčku a kvalita asfaltu je jako na letišti (pozn. Autora – je na letišti asfalt???). Nedá mi to a zkracuji cestu přes Rossfeld, který už sme několikrát jeli. Rada to psychicky neunáší a řve na mne jak na neposlušného pitbula :-(. Jen kousíček od záchvatu vzteku si uvědomuji, že jsem ten poslední od koho se očekává, že bude prudit a dělat dusno. Je fakt, že na téhle akci jsme musel párkrát zhluboka dýchat a rozdýchávat. Dobrá škola :-). Nakonec Radu (i Adélku) uklidňuji tvrzením, že za rok se tomu budeme všichni smát. Je fakt, že spíše jim pomohli ty dvě cigára co kouřili najednou. Fajfka cpe seno do toho ohlého zobáčku a my s Bullem si tu trasu dáváme ještě jednou :-) . Samosebou, že to nabízíme i Radovi, ale říkal něco o kokotech z Polska :-). Mrzout.
Pak už jedem nach Golling a jednotně jdeme na večeři. Jako znalec místních poměrů objednávám (ústy Val) Red OX fur 2 personen. Jídlo kde je tolik masa, že netuším proč tam cpou ještě hranolky :-). Už skoro usínám únavou když odcházíme z hospůdky. Sice ještě musíme vypít nějaký to pivečko v penzionu.
Den čtvrtý, neděle 29.8.2004
Bull už jel ráno a my ostatní až po snídani. Prudké loučení. Vždy ten samej průběh. Příslib vidění se příště. Lehký smutek v očích z končící se akce.
Nashledanou na další motopárty…
|
|
