|
Na KTM Festivalu jsem si všiml katalogu, v němž KTM nabízí oranžovým mozkům účast na různých akcích po celém světě. Nelenil jsem tedy a pro začátek jsem se zakoukal na akci AdventureLand Berlín, která slibovala offroad školu pod vedením zkušených mazáků z KTM. Po čase se rozhodl přidat i PetrXRV, který musel na prudko vyřídit všechny formality a my se mohli vyřítit směrem nach Gross Dolln. Každý sice svou cestou, ale v pátek už jsme vyráželi společně z penzionu v Templinu do bývalého vojenského prostoru v Gross Dollnu.
Den první, pátek 22.10.2004
Přijíždíme s Petrem trošku dříve a tak máme čas okouknout situaci a místo konání. Jde o velký (v katalogu psali, že 1600ha) bývalý vojenský prostor. Cesta k letišti je lemována vybydlenými paneláky, hromadami sutě a divoce rostoucí trávou. Buzerák je v těchto kasárnách velkej jako půldruhého fotbalového hřiště a jak tak jedu si říkám, že tady bych hajlovat pod rudou vlajkou teda nechtěl. Samotná cesta od brány až na letiště k hangárům, kde je sraz, trvá poctivých 5 minut jízdy. Letiště, jak se později dovídám, je 2,4 km dlouhé a 12 metrů široké. Je tu ještě několik bočních ranvejí, ale to už jsou jen třeba kilometrové kousky :-). U KTM hangáru už stojí parta oranžových lidí a sjíždějí se první stroje. Je tu Berndhard se svou LC8 v barvě černé – hned mou pozornost upoutalo sedlo z Turatechu :-), jeho kamarád Christian přijel na Transalpu a Lars, který je z Berlína, přijel autem. No a pak ještě jeden Lars, který bude naším instruktorem.V pohodě vypadající maník velí sednout na stroje a že jako tedy pojedeme do terenku na rozjížďku. Sám jede na 520EXC a tak si v duchu říkám, že je pěkně vypečenej :-). Mezi dvoumetrovými, řídce osazenými borovicemi zastavujeme, Lars nám vyjíždí stopu a chce vidět co v nás je :-). Po asi desetiminutovým řádění, při kterém se dost potkáváme nám Lars vysvětluje, že do zatáček sedět a hodně na nádrži a na rovině vestoje. Ukazuje jak máme stát na motce aby to bylo dobře. Ještě tu chvilku řádíme a pak se jede na první výjezd a následnej sjezdík dolů. Jsem první kdo pokládá nahoře motku :-) . Potom už to jde snáze. Obědváme v hangáru, který si firma předělala na sídlo Driving center. Vypadá to luxusně a je až k neuvěření, že z půlkulatýho hangáru lze udělat něco takového. Po obědě jedeme zase do lesů u letiště a Lars říká, že jedeme do Finska. Prý to tam vypadá jako ve Finsku, samá bříza a tráva. Nekecal :-) . Divím se jak je možné tady takle vykombinovat trať, která je vlastně jeden veliký zatáčkoid. V některých místech je to o zrcátka. Z těchto tratí a úseků nemáme ani jednu fotku. Je to z toho důvodu, že nebyl čas fotit, pokud sebou někdo nešvihl a nezastavil tím tak všechny :-) a pak je zde ještě fyzická náročnost tratě, která úředníka mého formátu dost poctivě dostávala a ždímala. Po každém sundání helmy sem zjistil, že je totálně mokrá. Jedna z tratí, kterou sme jeli mockrát byla trasa s roletou a pár zatáčkama. Ta byla vyvedená v písku a ty zatáčky byly pěkně záludný. Tady nás Lars přesvědčoval jak je důležitý tyhle poloměry prasit pod plynem. Několikrát v průběhu celé akce Lars sedá na LC8 a to co s ní vyvádí nám bere dech. Umí to kluk :-). Den v této partě plynul neuvěřitelně rychle a jediné pauzy byly na pití, ve kterých sme se vraceli k hangáru a tam se občerstvovali. Před večeří nás Lars zavedl do jednoho vybydleného baráku, ve kterém bylo jakési podium. Říkal, že je to jeho dům :-), že už mu po koupi motky na nic jinýho nezbylo J. Pak nás zavedl do paneláku, který sme projeli přízemím tam a zpět. Odbočku na schody sme pro dnešek vynechali, ale už zítra v 15:00 tu prý bude šou a ty schody se pojedou :-). Lars se mne zeptal jestli se na to cítím a bez náznaku rozpaků jsem zaANOval :-). To sem ještě nevěděl co bude zítra. Cestou do hangáru nás vedl po kolejích. V životě bych nevěřil, že to tolik drncá :-). Po hangárové večeři to pro dnešek balíme a jedeme do Templinu na penzion. Rychlá sprcha, stádo piv a večeře a jedna němka divící se našim mapám Číny, Mongolska a Kazachstánu. Kdyby tak holka věděla :-)).
Den druhý, sobota 23.10.2004
Ráno se budíme s luxusní kocovinou a říkám Petrovi, že v naprostém kontrastu se včerejškem jsem dneska pouhopouhý turista, který zabloudil do tohoto týmu a bude jezdit opravdu výletním tempem a dnes se bude čekat výhradně na mne. A je fakt, že se mi to i daří. Stejně vyjíždíme z prostoru a jedeme tankovat, Lars na 525EXC udává tempo více než výletní. Od pumpy to zkoušíme vzít přes lesy, ale ty jsou plné zákazů a omezení. Každopádně se dostáváme k jezírku, kde Petr neodolá a fotí mrtvou rybu. Prý do mé série „Blbej den“ :-)). Cesta odtud do kasáren je lemovaná zpevněnou cestou na bázi ujetýho bahna a tak se to dá kalit jako prase. Lars, Petr, dlouho nic a pak já a pak zbytek týmu :-). Na těchle rovinkách mám respekt z přírody, zvířátek a brzd KTM. Nechci se tu vyprasit a psychicky nemám na to jet tady kládu 110 km/hod. Po obědě jedeme zase jančit mezi stromy. Je to super nenucená atmosféra a jede se jen to na co se člověk cítí. Nikdo nikoho nehecuje a nepičuje se tu na téma lepších a horších jezdců. Jak nám později jedem z KTM týmu vysvětlil, tak nemají rádi takové ty drtiče terenních kilometrů (nic pro trenéry, pozn. autora), kteří mají černo v hlavě a jen drtí a drtí. Tady to je prý především o srandě a zábavě. A to lze jen potvrdit. Pokaždé když sebou někdo švihnul (a bylo to dost často) vždy se slezlo z motek a tolik rukou kolik tlačilo nebo zvedalo motorku sem neviděl ani v Maroku u žebrajících dětí. Blíží se patnáctá a tak míříme k paneláku :-). Už je tam plno a je slyšet spousta kvílejících gum a je cítit benzín. U schodů je fronta. Zařazuji se na konec této a čekám. Když, ale vidím jaké mají problémy aby tam protlačili EXCéčka tak mi trošku měknou kolena :-(. Ješte ve frontě se mne střídavě ptají jestli to myslím vážně, načež mi odpovídají, že jsem krejzy. Už jsem na řadě a ještě mám myšlenky na kontumaci :-). Ptám se Petra co si o tom myslí a ten se jen shovívavě zasměje. OKi. První polovina schodů jde hladce, na podestu se také nějak dostávám, ale už zde se ukazuje jak dlouhá LC8 ve skutečnosti je :-). Přiotáčím si jí kolem nohy tak aby přední kolo aspoň trochu mířilo na druhou půlku schodů a jsem zaseklej jak vietnamskej walkman. Ale to už lidi tleskaj, pískaj a jsou v tranzu. Přibíhají offrouďáci a pomáhají mi natočit motku tak abych mohl pokračovat. Jednu chvilku sem se přistihl, že sem měl nohy ve vzduchy a motka se ani nehla :-). Když mne nasměrovali chyběla mi jen druhá půlka schodů. Ta nebyla sice tak čistě vyjetá jako ta první, ale nakonec sem se nahoře octnul vedle třech lehkých krosek :-). Ten pocit když vám chce každej podat ruku nebo aspoň poplácat po zádech je k nezaplacení :-)). Marco Straubel (enduromistr 2004 v Německu) mi přišel říci, že sem první kdo měl kuráž to zkusit a že laťka je vysoko :-). Jsem zplavenej jako kůň a chvilku si vychutnávám výjezdy jiných účastníků a pak začínám vymejšlet jak dolů :-). Kluci ukazují na mne, že mám s tím autobusem nastoupit. Tak tedy RADY TO RACE :-). Dolu jedu opatrně a jde to o poznání lépe. I na té podestě je to rychleji vyřízené. Dole jsem happy, že jsem to zmáknul. Tak tohle byly moje první schody v oranžovém životě. Zbytek dne plyne svým tempem mezi tratěmi, loukami a lesy. Večeře je tentokrát v Templinu v pizzerii. Procházka tam, pizza, pokec s lidma a únava nás vysílá zpět do penzionu. Zase jeden pohodovej a náročnej den za námi.
Den třetí, neděle 24.10.2004
Po snídani balíme motorky a u hangáru zase vybalujeme abychom mohli ještě jezdit. Dneska už jsme všichni zničeni únavou a podle toho tak i vypadá :-). Lars si to žene po louce tak kilem a já mu nestačím. Najednou vidím jak se jeho LC8 rozvlnila a jakoby zapadla do trávy načež vylétla tak metr a půl do vzduchu a Lars letěl přes ni. Sám sem něco málo dobrzdil, ale ta rýha v zemi mne také neminula. Díky tomu dobrždění sem to ustál a motku jen obalil ze strany hlínou a trávou :-). Zvedáme Larsovu motorku a ptám se ho jestli je OK :-). Usmívá se, kroutí hlavou a ukazuje na motorku, že má jen urvanej blinkr :-). Chtěl bych vidět Varadero nebo V-smrk jak by tohle ustály (no co, cestovní endura, ne??? – kategorizace podle katalogů výrobců je více než zřejmá). Ještě trošku blbneme u projížděcí jámy a pak se akce pomalu blíží k závěru. Dostáváme tričko, loučíme se a jedeme domů. Jedeme přes PL a cestou ještě s Petrem zkoušíme dojezd našich LC8ek na dálnici :-). Na rezervovém tripmasteru máme oba 52.7 km když nacházíme pumpu :-). Tankuji 21,6 litru do 22 litrové nádrže :-). Dál už je cesta v pohodě a i přes Polsko udržujeme vysokou rychlost. Ve Wrocku se loučím s Petrem, kterého čeká ještě dalších 200 km domů. Doma pak usínám tak rychle, že mi Valerie musela vyndat kartáček na zuby z tlamy.
Byl to super víkend. Jakkoliv sem nevěděl co mne čeká a co se bude dít sem byl mile překvapen. Udivovali mne i spolubojovníci, kteří tohle všechno jeli na standardních gumách, já na TKC80 a Petr na kombinace E07 a Michelin Desert. 50% práce za mne udělaly gumy a já si mohl dovolit jet více na hraně. Pokud máte pár euro navíc, trošku času o víkendu a oranžovou motorku nemohu vám tuto akci nedoporučit. Tuto nebo kteroukoliv jinou z katalogu KTM.
|
|
