|
Je nedělní ráno s datem 22.5.2005. Když se ráno vyhoupnu z postele ven a z okna vidím modrou oblohu a svítit sluníčko, tak to je předzvěst ideálního počasí pro celonedělní výlet.
Můj kamarád Marek z Bratislavy mi poslal v pátek e-mail s lákavou nabídkou na nedělní návštevu západního Slovenska. Jelikož jsem byl celkem po Polsku rozježděný a předpověd počasí mi nedala spát, tak nešlo neodmítnout. Obvolal a obepsal jsem některé kamarády s nabídkou účasti na této nědělní akci. Po dlouhém rozhodování a meditování se do finalové skupinky propracovali pouze čtyři účastníci. Kamarád Pavel, Ladík z Karviné, můj bratr Tomáš a moje maličkost. Původně se měl účastnit i Viktor z Opavy,ale jelikož nedostal „nedělní vycházku“ od své přítelkyně, tak mi se slzou v oku popřál šťastnou cestu a že se půjde s žalem projet alepsoň do Jeseníků..
Cíl akce nedělního výletu byl znám již před výjezdem. Dobře se pobavit a navštívit středověké souboje na historickém místě, kousek od Bratislavy, zvaném „Červený kámen“.
Naše severomoravská čtyřčlená frakce měla sraz v osum hodin ráno na čerpací stanici Shell v Ostravě. Kupodivu se podařilo všem po sobotní noci dorazit včas a ve střízlivém stavu. Po krátké rozmluvě jsem zavelel: „Vzhůru na koně“ a vyrazili jsme. Cesta ubíhala na výbornou. Na dálnici mezi Olomoucí a Brnem nás přepadl ukrutný hlad a tak jsem atakovali Rohlenku a její Mc’donald. Ihned po příjezdu naše Varánky vzbudili pozornost u autobusu maďarů, kteří se v polospánku potáceli z roztřepaného autobusu pochybné značky. Poté co jsme vydatně posnídalí u strýčka Donalda jsme vyrazili kupředu směr jih.
Na jihu moravy se na nás škaredě ušklíblo žluté hladové oko naší nádrže a tak jsme v Břeclavi museli natankovat, na tom není nic zvláštního pokud se rozhodnete odejet bez placení. V tu chvíli si nás paní domu všimla a jeden hříšník musel se šrajtoflí putovat ke kase. Byl shon a tak jsem prostě zapomněl…J
Na hranice jsme dojížděli na neutrál a nechtěli jsme provokovat celníky našemi otevřenými výfuky.Ale jaké pak bylo zjištění, když nás přivítali dvě „sličné koběty“. No pánové, ty měly více zájem o naše motortky než o naše občanky. Chvíli jsme flirtovali, což zejména u těch starších a dlouho ženatých vyvolalo poplach v kalhotech J, ale nakonec jsme je stejně na vyjížďku neukecali a vyrazili za Markem a Dášou, kteří už na nás netrpělivě čekali…
Poté co jsme úspěšně dorazili na sjednané místo jsme vyrazili na okružní jízdu okolím Bratislavy. Marek jako zkušený průvodce a endurista-offroudista každým coulem nás vzal na motokrosovou trať kousek od jeho bydliště. Na první pohled se to jevilo jako nereálné, ale po chvíli meditování a seznamování se s tratí jsme se do toho pustili. Pět 300 kilových Varanu mezi motorkrosovými speciály. Kluci z motorkrosu se na nás dívali jako kdyby zde dorazil cirkus Humberto, jelikož takové blázny ješte neviděli. Naši varánci zprvu odmítali, ale po chvíli jsme se na trati cítili jako ryby ve vodě. Respektive jako pořádné veleryby, jelikož mrštnosti motorkrosových speciálů jsem s našimi macky nedosáhli. Nakonec jsme ale stejně sklidili uznání a respekt od našich slovenských kolegů a jelikož se přiblížil čas oběda tak jsme se vydali naplnit naše hladové tankery.
Po dobrém obědě a letmé prohlídce hradu Děvín jsme konečně vyrazili na naplánovaný cíl akce, na ono zmíněné středověké odpoledne. Cesta na zmíněné historické místo „Červený kámen“ byla náročná jelikož jsme si v tu chvíli mysleli, že celé Slovensko nemá nic na práci, než jen návštevu onoho středového místa. Cestu do kopce blokovaly auta směrem nahoru i zpět, korunu všemu dal autobus, který vše ucpal. Některým z nás došla trpělivost a tak se rozhodli zkrátit cestu přes les, což bylo k pobavení všech těch co byli zasekaní v těch plechovkách v zácpě. Nakonec ale vše dobře dopadlo a my jsme se všichni ve zdraví dostali na cíl akce.
Po občerstvení v místním bufetě a zhlédnutí několika šermířských vystoupení jsme se rozhodli pomalu se odebrat k odchodu. Cestou zpět jsem ještě navštívili proslulý závod „Pezinocká bába“, kde kluci na supersportech tlačili koule o nádrže v nádherných zatáčkách. Pěkná podívaná.
Naše poslední společné místo návštěvy byla „Štefánikova mohyla“, u které jsem se poté rozloučili s Markem a Dášou a nabytí pln zážitků a krásných chvil jsme vyrazili po slovenské dálnici směr sever.
Hranice jsem překročili v Makově a po krásné projížďce v podhůří Beskyd jsme se všichni kolem deváté dostali zpět do našich domovů.
Opravdu krásně příjemně strávená něděle….
|
|
