Řecko 3.9.-13.9. 2005

V noci jsme kolem půlnoci projížděli kolem ostrova Vis a pak jsme viděli světla nějakého města. Po konzultaci s GPSkou nejspíš Hvaru. Do Igoumenitsy zbývá dle GPSky jeste 514km vzdušnou čarou, což při průměrné rychlosti lodi 48-49km/h odpovídá těm 11-ti hodinám, které nám ještě zbývají. Už jsem se chtěl uložit ke spánku, ale zjistil jsem, že tu poletují cca 10cm veliké můry.... při mém odporu k těmto potvorám se mi bude špatně usínat. Navíc tu naproti na palubě někdo děsně chrápe (a to tak, že přehlučí i kravál lodního motoru) – a Dobrák to výjimečně není :-))

Pondělí 5.9.
Vstáváme něco před šestou a hned přecházíme do rychlé akce – prší a na palubu teče voda. Já jsem na tom docela dobře díky igelitu pod karimatkou, Dobrákovi trochu plave tankvak a helma, a ostatní mají jen zespod mokré karimatky. Na palubě je však pár jedinců, kteří se probudili teprve když voda prosákla spacákem až dovnitř :-)). No a potom je tu jeden, který v cca 5cm vysoké vodě i nadále spokojeně spí... Koukáme na něj a debatíme jaký že to je hardcore turista...po sléze zjišťujeme, že je to Dobrákův syn Honza :-)). No ze spaní už nic nebude, tak balím karimatku i igelit sebou do sprchy a aspoň to trochu opláchnu, než to zabalím.
Kluci, kofeinoví závisláci frčí do báru a já čekám do 8:00 až otevřou lodní restauraci. Mezi tím vším přemýšlím o nepraktičnosti mých bočních LOJZO-brašen a i přes můj prvotní odpor začínám uvažovat nad hliníkovými kufry. Do toho se mi vkrádá idea a vzpomínka na maníky z firmy, která nám v továrně vyplastovávala jímky – ti měli z těch PP a PE desek udělané takové šikovné bedýnky na nářadí, které vypadaly docela bytelně. Teoreticky by se z 6-8mm materiálu dala spáchat levná náhrada hliníkáčů. Možná pro sichr ještě přepásané 1cm širokými pásky z nerezového plechu. A kdybych použil ten modrej matroš, kterej se používá na bazény, tak by se to na Varana hodilo naprosto ideálně :-).
Tak snídaně na lodi – míchaná vajíčka, smažená slanina, 3 housky a sklenice džusu = 7,6Euro. Po snídani koukám v internetovém koutku na předpověď počasí pro Řecko – hlásají slunečné počasí, což zrovna moc neodpovídá reálnému stavu tady u pobřeží Albánie. Nebo je to teorie lokálního mraku – prší jen tam, kde jsem já na motorce :-)) .
Do Igoumenitsy jsme dopluli něco po jedenácté místního času, vylodili jsme se, já navlékl nepromoky a vyjeli jsme směrem na Prevezu a Lefkadu. Po cestě tankujeme ve 14:00 u Shellky (16,42l, 17Euro, 227,7km – do teď mám najeto 967,9km). Na jednom z odpočívadel podél silnice vidíme stánek s občerstvením, kde si dáváme bagetu (kromě zeleniny, klobásky a ostatních typických součástí tu do všeho cpou ještě i hranolky), ale za 2Eura je to královské jídlo...Postupně přestává pršet až ve městě Lefkada přestává úplně. Výhoda je, že díky horku jsou silnice za 10min suché (jinak za mokra je to tu jak na ledě, úplně je cítit jak motorka při každé změně pohybu tancuje). Vysvlékám se z nepromoků a jedeme dál jakoby proti směru hodinových ručiček po silnici, která lemuje ostrov, a při tom koukáme po nějakém vhodném ubytování.
První pokus – 2 pokoje, ale daleko od sebe, 2+3 lůžka, 30+35Euro. Další pokus – vypadá to, že o nás moc nestojí. Potom já nacházím pension se třemi volnými pokoji po 30-ti Eurech, ale Mara s Jirkou volají přes vysílačku, že našli penzion, před kterým dokonce vlaje česká vlajka (asi mají rádi čechy). Nakonec zjišťujeme, že mají 3 volné pokoje po 25 (a při ubytování aspoň na 3 dny po 20) Eurech. K tomu kryté stání pro motorky, na pokoji TV, klimatizaci, samostatné WC a sprchu, vybavený kuchyňský kout – no prostě nádhera.
Končíme tedy zde (kousek za Agios Nikitas), dáváme si večeři a vybalujeme. Večer se jdeme podívat kousek dolů do města a v samoobsluze nakupuju nějaké zásoby (balenou vodu, džus a místní chleboveku). Večer ještě pokecáme na terasách před pokoji u vína (domácí a moc dobrý červený) a jdeme spát.

Úterý 6.9.
Ráno vstávám o čtvrt na deset, venku svítí sluníčko a vypadá to nadějně. Jenže pak kouknu vlevo, a tam černej mrak. Za půl hodiny je černo všude, prší, sem tam zahřmí...klasická moje dovolená na motorce... Snídám českou paštiku s řeckým chlebem a lezu zpět do postele. Vypadá to dneska na sanitární den.
No ale ve dvanáct už je zase hezky, sluníčko svítí, takže lezeme na motorky a na lehko vyrážíme na obhlídku ostrova. Jedeme po silnici po západní straně ostrova a ve 14:00 jsme na pláži Gialos, kde se věnujeme koupání. Pláž má tu výhodu, že se až na ni dá dojet na motorce. Po koupání se přesunujeme směrem na jih do Porto Katsiki. Protože koupat už se nikomu nechce, tak si dáváme frappé v restauraci nad pláží a pak já s Dobrákem vyrážíme omrknout a nafotit okolí. Mára se iniciativně nahlásil jako hlídač motorek a setrvává tudíž v krytu restaurace :-)) . Z Porto Katsiki se vracíme do penzionu, večeříme, pokecáme a jdeme spát.

Středa 7.9. Ráno po snídani vyrážíme na výlet směrem na východní pobřeží Lefkády. Jedeme přes vnitrozemí přes vesnice Karia a Vafkeri do Nidri. Po cestě Dobrák odbočuje na vedlejší cestičku u které je cedule lákající do jakéhosi starého kláštera. Jenže po chvíli se krásná nová asfaltka mění na hnusnou starou bahnitou polňačku, na které se Jirka v půl dvanácté velice neelegantně poroučí k zemi. Naštěstí to odnáší pouze odřeným kolenem a blátem až za ušima. No konečně alespoň někdo z nás vypadá aspoň trochu adventurně :-)).
Po prohlídce zbytků kláštera tedy vyrážíme do Nidri a projíždíme po pobřeží dolů na jih. Ve dvanáct hodin děláme polední pauzu v Sivota Bay, já se po vykoupání klidím do stínu olivovníku s knížkou a kluci vyrážejí na kafe do restaurace, kde narážejí na dvě brigádnice z Česka. Po pauze pokračujeme dál v okružní jízdě kolem ostrova a o půl šesté zastavujeme na vyhlídce nad pláží Egremni (údajně 7.nejkrásnější pláž světa). Posilujeme se zmrzlinovým frappé a vyrážíme dolů na pláž. Nad pláží funguje parkoviště a dál už musíme po 350ti schodech dolů po svých. Pláž je skutečně nádherná, všichni kromě Máry se koupeme a užíváme si zbytků tepla ze zapadajícího sluníčka. Jediný Mára už chytá deprese z očekávání zpětného výstupu zmiňovaných 350ti schodů :-)). Po koupeli tedy vyrážíme zpět nahoru, kluci mlaďoši (Honza s Radimem) schody díky svému mladickému elánu v pohodě vybíhají, já jakštakš bez hrozícího srdečního selhání také vylézám nahoru a fotím západ slunce, a po chvíli dorážejí nahoru i oba strhaní taťuldové Mára s Jirkou :-)).
Nasedáme na motorky vracíme se do penzionu, zítra nás čeká cesta do vnitrozemí Řecka. Mára plánuje návštěvu kamarádky v Aténách a já s Dobrákem chceme mrknout na Koryntský průplav a shlédnout vykopávky v Delfách. V sobotu plánujeme opětovné setkání někde na cestě, neděli strávit někde u moře a v pondělí nám odplouvá loď zpět do Benátek.

Čtvrtek 8.9.
Ráno po snídani se loučíme s domácími a po natankování (22,5litrů/285,6km) jedeme do Lefkády, odtud potom na pevninu, a podél pobřeží (Vonitsa, Mytikas, Astakos, Mesolongi, Antirio, Rio) se přesouváme na dálnici mezi Pátrou a Athénami. No a cca 40km od Lefkády se naše plány razantně mění, když Jirka v utahované levotočivé zatáčce odhazuje v 11:30 Varana v cca 70km/h rychlosti mimo silnici. Naštěstí to končí jen odřeninami (i když docela škaredými) a i Varan vypadá po aplikaci několika metrů americké lepící pásky a značného násilí pojízdně... Měníme tedy cestovní plán, Jirka s Honzou se vracejí zpět na Lefkadu do penzionu a mění dovolenou na pobytovou, a já pojedu s Márou až před Atény, tam se od něj odpojím a pojedu na vlastní triko naplánovaný okruh přes Delfoi.
Z Antiria do Ria přejíždíme po mostě (1,60Euro za motorku je pěkná cena, za osobní auto chtějí 10Euro) a napojujeme se na dálnici. V 15:30 stavíme u Shellky a dotankováváme (15,59litrů, cca 216km, 1473,5km od startu, 27646km total). Po krátké pauze pokračujeme dál v cestě průměrnou cestovní rychlostí 120km/h a míříme ke Korynthu. Čekal jsem, že si prohlédnu Korynthský průplav, ale omezilo se to na vteřinový okamžik při přejezdu nad průplavem, kdy jsem koutkem oka shlédnul průplav shora...
Cca 30km za Korynthem jsem se s Márou v 17:00 u města Mégara dočasně rozloučil, a plánoval jsem, že si někde na pobřeží najdu nocleh. Na mapě to vypadalo pěkně v okolí Salamina, ale po zjištění, že na ostrůvek se musí jet trajektem jsem od toho upustil. Další půlhodinu jsem pátral po ubytování na pobřeží, ale vcelku neúspěšně. Rozhodl jsem se tedy pokračovat směrem na sever přes Thívu, Leivadeiá na Delfi, a plánoval jsem najít si nocleh někde po cestě. No člověk míní a situace to mění – nakonec jsem dojel s jedním tankováním v 19:00 za Thívou (17,279litrů, 19,51Euro, 235,4km, tacho total 27 881km) až do Delf, a dobře jsem udělal. V Delfách je snad každý druhý dům hotel, takže sehnat ubytování nebyl žádný problém. V okamžiku, kdy jsem před jedním hotelem trochu zbrzdil, se na mne hned vrhla jakási stařenka a táhla mne dovnitř, ať si prohlédnu pokoj J. Dvoulůžkový pokoj s WC, sprchou, televizí a klimatizací byl za 40Euro včetně snídaně, takže jsem se rozhodl tu strávit následující dvě noci (hotel Castri). Vzhledem k docela značné náloži kilometrů jsem se zmohl už jen na vybalení, večeři v blízké restauraci a s vypětím posledních sil jsem se přesunul zpět do hotelu do postele.

Pátek 9.9.
Vstal jsem něco po osmé, nasnídal jsem se, udělal pár fotek vyhlídky z balkónu a vyrazil jsem na prohlídku zřícenin. Vstupné 9Euro platí na prohlídku vykopávek i na návštěvu muzea. Musím říct, že prolézat vykopávky při čtyřiceti stupních na slunci v černém triku, riflích a motorkářských botech je lahůdka. Když jsem se ve čtyři hodiny odpoledne vrátil do hotelu, byl jsem totálně vyřízenej. Navečeřel jsem se (po cestě zpět jsem se stavil v pekárně na místní dobroty), zabalil jsem si věci na zítřejší přesun a šel jsem spát.

Sobota 10.9.
Ráno jsem po snídani vyrazil serpentýnami dolů z hor směrem na Iteu (odjezd od hotelu v 10:30), a pokračoval jsem přes Galaxidi, Agios Nikolaos a Nafpaktos do Antiria. Tam jsem se stočil doprava nahoru do vnitrozemí, abych nekopíroval stejnou trasu, jakou jsem jel předevčírem, a vzal jsem to přes Agrinio, Amfilochiu a Vónitsu zpět do Lefkady Jediná zastávka, kterou jsem udělal byla tankovací kousek za Pátrou ve 12:30 (14,94litrů, 14,76Euro, 203,6km). Do Lefkady jsem dorazil ve 14:20 a pokračoval jsem po západním pobřeží směrem do Nidri, což byl jediný úsek Lefkady, který jsme s klukama v předchozích dnech neprojeli. Na výjezdu z Lefkady jsem se ještě zastavil na oběd. Z Nidri jsem přejel napříč vnitrozemím na západní pobřeží a chtěl jsem se podívat na pláž Kalamitsi. Jenže jsem se trochu zamotal v těch malých cestičkách a dojel jsem k pláži z úplně špatné strany, kde byl jednak dost špatný přístup do vody a taky příjezd byl o něco víc offrouďácký, než na co je stavěné plně naložené Varadero :-). Takže jsem se otočil a soukal jsem se serpentýnami zpět na okružní silnici. V těch serpentýnách a hlubokém písku jsem ještě stihl vyzkoušet, jak se zvedá plně naložený Varan ze země a rovnou jsem si naplánoval překomaxitování padáků po návratu domů :-). Protože jsem se po celodenním ježdění chtěl vykoupat, zamířil jsem na vyzkoušenou pláž Gialos. Tam jsem zůstal cca do tři čtvrti na sedum a pak jsem se přesunul do penzionu, kde už na mne čekali Jirka s Markem. Po večeři jsem už neměl energii ani na pokec a rovnou jsem se přesunul do postele.

Neděle 11.9.
Dnešní den je vyhlášen jako odpočinkový, jedeme na pláž Kalamitsi (tentokrát ze správného směru). Na pláži stavíme ze dvou slunečníků a zakrývací plachty tzv. „marocký“ přístřešek a celý den se válíme na pláži. Jediným úkolem je zlikvidovat Dobrákovy zásoby jídla, takže v pauzách mezi koupáním ohříváme na vařiči konzervy a jíme. Mára si jako vždy jen čte, bojí se jít do vody a nemluví s námi JJ. Odpoledne a navečer se zvedají docela velké vlny, takže v nich blbneme (kromě spálení sluncem jsem tím pádem ještě odřenej od kamínků) a o půl sedmé se přemisťujeme zpět do penzionu. Po večeři balíme motorky, dotankováváme motorky (19:10, 19,13litrů, 21,02Euro, 258km) a jdeme se tu naposledy vyspat.

Pondělí 12.9.
Vstáváme něco po páté a po snídani, ještě za tmy, vyrážíme na cestu přes Prevezu do Igoumenitsy. O jediné rozptýlení se postará přejetá koza, kterou přes předemnou jedoucí autobus nevidím, ale naštěstí ji jen přehopsávám přes všechny 4 nohy, takže to jen trochu zadrncalo :-). Po příjezdu do přístavu vyřizujeme nezbytné formality, parkujeme motorky na trajekt a přesouváme se na palubu. Zdá se, že trajekt vyjížděl z Korfu, protože na palubě už je docela dost lidí. Před odplutím jsme ještě svědky dost katastrofálního chování posádky na vedlejší lodi ANEK Lines, kterým se podařilo při manipulaci s lodí přetrhnout uvazovací lano, a tak tak že to nikoho na břehu nezabilo... Ještě že jsme byli před touhle plavební společností předem varováni... Zpáteční plavbu jsem strávil převážně v leže s knížkou, jen s přestávkami na oběd a večeři, naštěstí se neopakoval žádný noční déšť a ráno do Benátek jsme dorazili při východu slunce.

Úterý 13.9.
Při vylodění se o zábavu postaral pro změnu Mára, který nemohl najít klíče od motorky. Jak jsme zjistili později, ztratil je už při parkování, ale naštěstí je tam našla obsluha a asi podle jeho zmateného pobíhání kolem motorky zjistila, že majitelem bude nejspíš on :-) .
Z Benátek jsme zamířili na dálnici a pokračovali směrem na Udine. Před Tolmezzem jsme udělali zastávku na benzínové pumpě (19,05litrů, 254,2km, 26Euro), něco jsme pojedli a já jsem se s klukama rozloučil. Kluci míří ještě na Grossglockner, kdežto já, vzhledem k tomu, že už jsem tam letos jednou byl, mířím přímo domů.
Z pumpy už tedy odjíždím sám a jedu směrem na Tarvisio (platím 10,4Euro dálniční poplatek), Villach, Klagenfurt, Graz, Vídeň, Mikulov, Brno, Prostějov a v 18:00 jsem doma v Přerově. Po cestě jsem zastavoval jen kvůli tankování, a to jednou u Grazu ve 13:30 (23,52litrů, 28,44Euro, 281,5km) a jednou v Mikulově v 16:30 (22,87litrů, 33,90Kč/litr, 280,6km). A i přes to, že po cestě asi dvakrát zlehka sprchlo musím konstatovat, že tahle zpáteční cesta byl letos jediný, relativně suchý dovolenkový dálkový přesun :-)).