Právě se nacházíte :    Úvod   |   NeVIM aneb Varadero klub na cestách    
 















NeVIM aneb Varadero klub na cestách


Text: Áda
Foto: Účastníci

Letos se mi konečně podařilo naočkovat přátele z Varadero tlupy k několikadennímu výjezdu do Itálie – země, kterou mám rád nejen kvůli Fellinimu a Moraviovi. Naším cílem nebylo objevit neznámé nebo brouzdání exotikou nebo zlomit rekord v najetých km, ale chtěli jsme si v pohodě a naplno užívat čas, který jsme si na cestu vyměřili.


0. den pátek 2.6.2006
Původní termín odjezdu jsme posunuli o jeden den, aby všichni stačili odvolit a zmenšili naděje psychopata s bradavicí na další politické exhibice pod zástěrkou lásky k pracujícím lidu. Sraz všech byl v Jesolu kousek nad Benátkami a proudili jsme tam třemi směry: český vyjížděl z ČB v sobotu ráno směr Salzburg, moravský směr Graz a grossglocknerský přes Mikulov a GG.
Takže v pátek večer přijel ke mě do ČB Vlasta s Mariánem. Z garáže jsem vyhnal auto, nastěhoval dvě motky a vyrážíme na pivo. Lehce jsme pojedli a popili abychom ráno byli v kondici a vrátili se k nám domů, abych si taky stačil zabalit. Tam si Vlasta, Marián a Zuzka krátili dlouhou chvíli duchaplnými komentáři na mé evakuační dovednosti.


1. den sobota 3.6.2006
Den začal skvěle - ráno nás Vlasta v marketu rozveselil etudou, „Jak dobře zabalit nakrájený chléb“ a hned napodruhé uspěl. Pak už jsem se rozloučil s domovem a vyrážíme na jih. Počasí bylo skvělé, škoda, že vydrželo jen cca 30 minut. Ale nepromoky vše řeší, pak už nás jen zprudil český celník na hranicích a ukusujeme první km Rakouskem. Na dálnici za Lincem jsem s Vlastou zažili zajímavý jev – v jednom úseky nám začaly stejně vynechávat motorky, což po cca 50km jako na povel skončilo. Asi místní šamani nemají v oblibě Varadera. Počasí bylo proměnlivé - občas pršelo normálně, občas i trochu dost víc. Za Salzburgem před Tauernem začaly klasické dálniční zácpy, protože rakouští dopravní inženýři jsou mistři v projektování plynulé dopravy. Zvolená objížďka přes Tauernský průsmyk byla fajn zážitek – neustálý déšt se s rostoucí nadmořskou výškou měnil ve sněžení a v jednom stoupání nás jako první varování míjel sněžný pluh s celou radlicí zapatlanou od sněhu. Nahoře na průsmyku bylo cca půl metru sněhu a teplota okolo nuly. Naštěstí cestu stíhali prohrnovat, protože Varan ani VFR nejsou ideální zimní offroady. Když jsme se z průsmyku doklouzali dolů zpět na dálnici a po chvíli u Spittalu odbočili do nádherného údolí směrem na Oberdrauburg, tak se počasí zlomilo a od té doby bylo už jen pěkně, krásně, lehce krásně apod. Nepromoky dolů, časově se ladíme na setkání s GG frakcí a vyrážíme na průsmyk Plockenpass – směr Tolmezzo. Počasí je skvělé, nálada taky, cesta se kroutí do vyzývavých vlásenek a plně naložené Varadero není problém dostat v zatáčce až na boční stojan. Jen tak mimochodem jsem si polechtal varadeří ego, když jsem na hlavu pobil skopčáka s GS1100. Bohužel kousek před vrcholem průsmyku už za mnou nebyl Vlasta. Vyjel jsem nahoru, chvilku počkal a potom mi Vlasta mobilem oznámil defekt v motoru. Cesta zpět za Vlastou moc veselá nebyla a zvlášť když se ukázalo, že Varan je zralý na odvoz domů. Varana jsme odtlačili na parkoviště a Marián vyráží shánět odtah do nejbližší civilizace. To se nakonec daří a já se po všech peripetiích s kluky loučím a dál jedu sám. Bylo mi dost smutno, jelo se nám společně fajn – sedli jsme si „jezdecky“ i lidsky.
Byl už skoro večer, tak jsem začal rychle ukrajovat km v horách a potom po dálnici na Benátky. Do Jesola jsem dojel tak akorát, abych našel správný camp a zbytek varadeří tlupy. Pavel mě odchytl před kempem a zanavigoval k ostatním, Ládík mi předal super tričko a ponožky Varadero klubu, Dobrák tradičně rozhazoval dobrou náladu, Dolby mě přivítal s neodmyslitelnou flaškou slivovice a klubový ministr výživy Bob opět udržel vysoko nastavenou laťku, protože do třech kufrů dokázal na cestu vměstnat vybrané pochoutky nejen pro sebe, ale odhadem i pro menší pionýrský tábor se čtrnáctidenním turnusem.
Jako poslední jsem rozbalil stan a přidal se k vařičům večeře. Většina z nás spala pod stanem a vařila večeři v ešusu naposledy v raném mládí, navíc pivo tam taky neměli špatné a tak jsme si to náležitě užívali. Ne tak majitelé stanů v sousedství, ale život nemá jen světlé stránky. Odhadem někdy okolo půlnoci začal Dobrák s Bobem prosazovat myšlenku na spánek, abychom nerušili ostatní v kempu. Těm se tedy na chvíli ulevilo, ale jen do chvíle, kdy Dobrák s Bobem potvrdili, že spát se nemusí jen potichu. Zvuk chrápaní téměř identický s hlukem startujícího raketoplánu převzal dominanci v jindy celkem klidném kempu.


2. den neděle 4.6. 2006
Ráno jsem vstal plný elánu, potkal podobně nabuzeného Jardu a u snídaně jsme si užívali ranní pohody uprostřed spáčů. Prostě v šest ráno je den nejhezčí. Několik hodin po nás vstali i ostatní a začal ranní hromadný víceboj – WC, sprchy, snídaně, narvání věcí do kufrů a sbalení stanu, vše za cílem přesunu na západní pobřeží Itálie. Hrátky se stanem si zamiloval Dobrák, který se už od rána děsil představy, že ho to na cestě čeká ještě několikrát.
Asi jen s dvouhodinovým zpožděním vyrážíme na cestu směr Benátky – Bologna – Modena – Lucca – Livorno – Vada. Přecpanými Benátkami projíždíme bez problémů a dalších cca 160km po dálnici je hodně uspávacích. Skupinu vedu já, uzavírá Ládík a koordinace pomocí vysílaček funguje skoro na jedničku – a to po celou akci. Technická vsuvka: vysílačky jsou na Varanovi použitelné i při jízdě na dálnici okolo 140km/h. Před Bolognou mě střídá vpředu Dobrák a za cca půl hodiny konečně sjíždíme do hor (severní část Apenin. pohoří). GPS nás naviguje po místech, kde se zastavil čas. Krajina i vesnice z italských filmů 50. a 60. let, jen místo malých omlácených fiatů tenkrát jezdili na oslech. Po dálniční nudě povzbuzující balzám. Užíváme si kroužení po horách, ale jen do chvíle, kdy ve Fiumalbu sundá v zatáčce Dobráka protijedoucí Fiátek, kterému vlastní polovina silnice byla malá. Škody na motorce jsou opravitelné, bohužel jsme s sebou nevzali náhradní přední kolo, vidlice a brzdové kotouče. Jirka je naštěstí bez zranění a tak se věnujeme uklizení motky ze silnice, řízení dopravy (šlo o zatáčku – klasickou nepřehlednou horskou vlásenku s celkem velkým provozem), debatě s místními čumily a samozřejmě s přivolaným policistou. Díky Bobově italštině má komunikace se strážcem pořádku řešení a přesouváme se do místního pensionu, který nám policista zajistil. Po zabydlení vyrážíme na večeři do jediné otevřené restaurace, za to ale na krásném místě s výhledem do údolí. Výhled doplněný výborným červeným vínem nemá chybu. Dobrák se už z bouračky trochu oklepal a začíná shánět odvoz sebe a motky domů. To se nakonec podaří a při vší dnešní smůle jsme z nejhoršího venku: Jirka vypadá relativně neponičen a Varan nezůstane napospas vlkům. Dobrá večeře a víno zase posunou náladu o trochu výš a večer má zase skoro stejný náboj jako včera.


3. den pondělí 5.6. 2006
Ráno lehce posnídáme. Potom se rozdělíme, jedna skupina vyráží do hor a Dolbani jedou naproti dodávce, která jede pro pochroumané Varadero.
Majitelka pensionu poradila cestu a v horách je opět super. Napřed vystoupáme na vysokohorské jezero, kde poslední část cesty jdeme dokonce i pěšky. Tam se kocháme a po nabrání dostatku dojmů vyrážíme zpět na cestu směrem na průsmyk S. Pellegrino. Vše opět super – povrch silnice, zatáčky, počasí, ubroušené stupačky, adrenalin, ale je fakt, že po včerejšku jsme hodně zvolnili. Z průsmyku jedeme zpět na pension, poobědváme a rozvalení v garáži u motorek si povídáním krátíme čas do příjezdu dodávky. Ta přijede skoro na čas, nakládáme Varana, rozlučka s Jirkou téměř se slzou v oku, do toho lehký deštík a vyrážíme dál na jih. V lehkém dešti a mokru se ve vlásenkách moc exhibovat nedá, ale pořád je se čím kochat. Menší povyražení přináší Jardův originál boční kufr Honda, který se rozhodl, že pojede radši individuálně a nepozorovaně opustil svůj držák. Na bdělého Jardu si ale nepřišel a za chvíli byl zase ukotven na svém místě doplněn slušivým airbrushem od asfaltu. Postupně se otepluje a do Lucce dojíždíme asi v 25st. parnu, navíc se musíme prokousat centrem města v odpolední zácpě. Po cca hodině jsme na dálnici směr Livorno a do kempu ve Vadě dorážíme večer příjemně naladěni. Jen Dolby pořád rebeluje, kde jsou slibovaná 30st. vedra, protože v 6 večer se teploměr zaboha nechtěl přehoupnout přes dvacetšestku.
Rozbalíme naše tábořiště v kempu, nakoupíme pivo a začínáme vařit večeři. Společně chrochtáme blahem nad kempooutdoorovým stylem života, který se nám zdá jako super relaxace (samozřejmě jen na několik dní v roce). Zvlášť hoteliér Bob je příjemně překvapen, že se dá dobře vyspat i jinde než v pěti hvězdičkách. Nálada opět graduje, jsme všichni neskutečně vtipní a duchaplní a já osobně obdivuji Dolbany, kteří, jako jediný pár, musí každý večer absorbovat kvanta komentářů od tlupy nadržených nadsamců.


4. den úterý 6.6. 2006
Ráno si s Jardou opět od šesti vesele a nahlas notujeme nad krásným ránem a moc nechápeme zavilé pohledy o několik hodin později vstávajících spáčů. Na dnešek je vyhlášen den odpočinku, takže si střihneme lehkou půldenní projížďku do hor ve vnitrozemí, zakončenou obědem v Cecine. Potom se vracíme do kempu a vyrážíme k moři, aby Jarda mohl nahlásit domů, že se konečně smočil. Naše vypracovaná těla se stávají ozdobou pláže a umožňujeme místním vychutnávat tento zážitek téměř celé odpoledne.
Dolbani se ráno jeli podívat na nějakou věž v Pise a když zjistili, že je postavena nakřivo, tak se znechuceně vrací za námi do kempu. Večer vyrážíme do města na lahodnou večeři, nakoupíme něco v plechu proti smrti žízní a po návratu do kempu si užíváme dolce vita. Večerní zábava probíhá podle stejného scénáře jako předchozí a po té unaveni tvrdým životem si jdeme vychutnat zasloužený spánek.


5. den středa 7.6. 2006
Ráno si s Jardou opět od šesti vesele a nahlas notujeme nad krásným ránem a odměnou jsou nám tradiční vražedné pohledy.
Začínáme balit, což Boba trochu znervózní a postupně ztrácí a nalézá nůž a telefon. S malým zpožděním se vydáváme na cestu směr Benátky - Jesolo. I když máme za sebou několik dní motojízdy převážně v horách, tak si stále vychutnáváme krásy matky přírody. Pouze naše zadky jsou už v polovině cesty jak po divokém mejdanu na oslavu schválení zákona o registrovaném partnerství. Cestou se odpojují Dolbani, takže už nás jede jen pět. Únava z předchozích dnů se začíná lehce ozývat a poprvé za celou dobu musíme i trochu zatnout zuby. Ale vše zvládáme a okolo osmé večer se zabydlujeme v kempu v Cavallinu. Zopakujeme si tradiční večerní program a jdeme chrnět. Drsňák Jarda ani nerozbaluje stan.


6. den čtvrtek 7.6. 2006
Ráno si opět s Jardou užíváme pruděním našich spáčů a po snídani a posledním sbalení vyrážíme k domovu. První vyjíždí Ládík – má před sebou řádných 950km. Pak nás opouští i Pavel jedoucí ještě do Jugoslávie a ve třech s Jardou a Bobem vyrážíme naposledy pokořit Alpy. Z dálnice sjíždíme hned při první příležitosti směrem na Tolmezzo, abychom si vychutnali cestu na průsmyk Plockenpaas – vlásenky v horách asi nikdy neomrzí. Potom směr Spittal, dálnici se důsledně vyhýbáme a přes průsmyk Katschberg míříme na Obertauern, kde jsou ještě vidět důkladné zbytky sněhu z min. týdne. Odtud jedeme na Radstadt, kde se vracíme na cca 20km na dálnici. U Gollingu opět sjíždíme kroužit směrem na Bad Ischl a cestou zdoláváme poslední průsmyk naší cesty. V Bad Ischlu se stavíme v marketu a výborně posvačíme. Bob mezitím téměř přátelsky pokonverzuje s domorodkyní americké hamburgerové postavy, kterou tak zaujal, že si chtěla opsat SPZ jeho Varana. Potom definitivně opouštíme Alpy a za Gmundem najíždíme na dálnici. Pak už nás čekalo posledních cca 150km do ČB, kde jsme zabivakovali Varany v garáži a moje hodná Zuzka nás odváží do naší skvělé hospůdky Na Pohůrce na ještě skvělejší pivo a večeři. Prostě den, jak má být.


7. den čtvrtek 8.6. 2006
Ráno doprovodím Boba a Jardu na výpadovku směr Praha, zamáčknu slzu a udělám pomyslnou tečkou za celým neVIMem.


Resume
Kdo všechno se s námi vydal na cestu?

  • Áda a jeho modrý Varan
  • Vlasta a jeho černý Varan
  • Marián a jeho červené VFR
  • Ládík a jeho stříbrný Varan
  • Jarda a jeho modrý Varan
  • Dobrák a jeho modrý Varan
  • Bob a jeho červený Varan
  • Pavel a jeho Zlatý Varan
  • Jana a Dolby Dolbanovi a jejich černý Varan

    Ujeli jsme cca 3tis. km. Byly to dny nabité emocemi, zážitky, častými útoky na bránici a hlavně prožité s fajn lidmi, kteří, i když jsou každý z jiného těsta a prostředí, společně tvoří fungující grupu.


    Jak vznikal tento cestopis? aneb kapitola pro ostražitější partnerky účastníků akce
    Původně jsem napsal cestopis v plné verzi a rozeslal všem účastníkům s tím, že za drobný poplatek některé příběhy vyškrtnu, upravím apod. Výsledkem byla malá kopička peněz, dostačující s bídou na prostou vilku u Ženevského jezera + zánovní Porsche 924 v základní výbavě. Z toho lze jednoduše odvodit, že vyžádané úpravy byly převážně gramatického charakteru:)))))).


  •   « Předchozí stránka
     
        
    Copyright © 2002-2010 www.varadero.cz
    Kontakt

    Reklama:
    Nejlevnější nákladní pneu najdete v e-shopu na adrese www.lkwpneu.cz.