Repsol on tour - Jihoevropská mise

Text: Big Bob
Foto: Big Bob, Hovez

Slovo dalo slovo a na světe je druhý díl mého cestování po Evropě. Tentokrát jsem zamířil o trochu více jižněji než v prvním díle. Chtěli jsme využít den volna, který květen šikovně nabízí. Tak byla cesta naplánována v termínu od 28.4.2007-1.5.2007. Víkendovým „BODY“ byli pro tentokrát můj kamarád Hovez se svoji přítelkyní Lenkou. Sraz byl naplánován na 8 hodin ve Vinatrech u Přerova, kde Hovez bydlí. Samozřejmě jsem přijel pozdě, jelikož den před tím mě kamarád vytáhnul na pivo a tak jsem měl ráno oči jako kdybych svářel celou noc kolo. Naštěstí to zpoždění byla jen půlhodinka. Cílem cesty bylo také otestovat nový BT komunikační systém, INTERPHONE CELLULAR LINE, který jsem zakoupil u Martina. Funguje skvěle, skrze Zumo můžu telefonovat, kvalita je i při 100 km/h vysoká, poslouchat mp3 a zároveň i hlasovou navigaci. Má jen jedinou nevýhodu - výdrž baterie. Při non-stop poslouchání hudby je to pouze 4 hodiny, ale vzhledem k tomu, že si to můžu na motorce dobíjet, tak to je v klidu. Za hodinu je v plné síle, což se rovná pauze na oběd. Zároveň můžu konstatovat, že nepůsobí žádné hlukové vibrace. Sadu mám na helmě nalepenou, takže nemůžu posoudit hluk u sady co se montuje šrouby (o něco masivnější konstrukce). Odstaveček bych také věnoval pneumatikám. Na mém Varaderu momentálně jezdím Mitas E-07 a můžu odpovědně prohlásit, že tato guma je naprosto vhodná pro tuto motorku. Nutné taky připomenout, že mám jiné rozměry ráfků, zadní 140/80/17 a předek 90/90/21, takže se mi zde bezproblémově vejdou a nikterak je nedeformuji. Na asfaltu sedí dobře, v zatáčkách jsem necítil žádné tendence, že by se hodlala ustřelit a na šotolině jsme měl větší pocit jistoty. Váhový index má dokonce větší než populární Anakee od Michelin. A výdrž? Mám na zadní najeto 8500 km a vypadá, že se jí nechce sjet, pořád téměř jako nová. Na mokru jsem ji zatím neměl možnost ověřit. Celkový dojem je tedy velmi dobrý a můžu doporučit. V garáži mám již nachystanou sadu E-08 a budu ji také testovat, předpokládám taky velmi dobrý výsledek. Jsou lidé jako je Jarda Šíma, který si koupí Metzeler Karoo a jede na této pneumatice do Maroka, kde na ni zdolává drsné podmínky šotoliny s kameny, pak jsou lidé typu Marek z Motohouse, který si ji koupí a jede na ni do zabláceného Rumunsko a pak jsou lidé jako je Hovez, který si je obuje na rakouské dálnice a kluzké chorvatské cesty. Jeho bavorák se mu vlnil jako neposedná užovka a mnohdy to vypadalo, že bude průser, ale vše dobře dopadlo a v pořádku jsme se vrátili. Prvý den byl tedy tranzitní do Slovinska. Cestu jsme v rámci úspory času volili přes Rakouské dálnice. Ve Slovinsku jsme spali v kempu nedaleko města Bled. Tento kemp byl velmi luxusní a WC s koupelnou bylo snad lepší jako u mě doma. Stanovali jsme vedle německých motorkářů. Ihned jak jsme přijeli tak se dali do hovoru s Hovezem, jelikož má na kapotě stejnou modrou vrtulku jako oni. Mě ignorovali. Nevýhoda všech německých turistů je ta, že mají hlavu jak vepřoni, němky jsou ošklivé a všichni dohromady mají rádi pivo a u všeho jsou strašně hluční. To samé i ve Slovinsku. Ožrali se pak hlučně kopulovali a nakonec chrápali jak motorové pily. Ve čtyři ráno jsme myslel že jim půjdu asi vypustit kola. Můj stan mě od jejich dělil vzdušnou čarou 5m, takže jsem si téměř připadal jako kdybych vedle nich ležel. Fuj. Druhý den ráno jsme po dobré snídani vyrazili na projížďku Slovinskem. Navštívili jsme Bohinjské jezero, moc pěkné a pak taky Triglavski národní park. Zbytek dne jsme trávili v Alpách a ježdění bylo více než luxusní. Připadal jsem si jak na nějaké Helmut štráse, samá modrá vrtule a Varadero ani jedno. Sem tam pár V-smrků, jinak samé bavorsko. Nutno také podotknout, že jsme si zajezdili po pěkných šotolinách cca 2 hodiny ve stupačkách. Po dobrém obědě v přírodě cca 1600 m.n.m. jsme vyrazili k moři do Chorvatska. Měli jsme namířeno na Istrii k Pule. Borovicové háje, jehličí, moře, jen ty cikády mi chyběly. V kempu jsem se po dlouhé době setkal s tureckými záchody,ale potřeba byla a tak jsem si připadal v pozici známé jako „vajíčko“, jako onen slavný italský lyžař Alberto Tomba, Albertvil, Mistrovství světa 1998, super obří slalom... V nabídce místní kempu byly i 2 záchody evropského typu, ale přišlo mi, že na nich musely sedět nějaké gorily, jelikož takovou smršť jsem již dlouho neviděl. Ti drsnější z nás se je nebáli použít J. Třetí den ráno jsme se začali pomalu balit, udělali jsme pár akčních snímků u moře a vyrazili za Maďary. V Chorvatsku se mi objevila první závada. Odešla mi levá žárovka na předním světlometu a později, v Maďarsku, i pravá. Nebyly sériové, ale se zvýšenou svítivostí o 60% od Tutanchamouna. Touto cestou ti Pavle děkuji za tento výhodný kup u tebe, cestu Maďarska jen na parkovačky a možnost vysvětlovat maďarským celníkům, kteří umí jen maďarsky, že ty světla dole jsou taky v podstatě potkávací a že ty nahoře mi nejdou proto a proto. V Maďarsku jsme kempovali u Balatonu. Ničím extra mi nevyrazil dech, něco jako Liptovská mara, ale trochu větší. Jinak Maďarsko je placka se spoustou zeleně a hodně kamióny. Ničím výrazně mi nevyrazilo dech, bude to asi tím, že je to Maďarsko. Čtvrtý den v Maďarsku mi vznikl ještě jeden problém. Jelikož jsme měl jen motokrosové kalhoty a dres, tak mi 12 stupňů na severu Maďarska, v SK a v ČR udělalo klimatickou čáru přes rozpočet. Domů jsem dorazil zmrzlý jak štolverk. Po cestě domů jsme se stavili u Hoveze doma, kde mi dal původní originál H4 ze starého Varadera a tak jsem už z Přerova opět svítil. Tímto mu za ně děkuji. Večer jsem dorazil domů a u šálku teplého čaje vzpomínal na nádherné 4 dny a téměř 2200 km co jsme najezdili. Třetí díl Repsol on tour bude ze severu. Vypravím se se svým bratrem do PL a možná do výletu zamícháme i Litvu.