Repsol on tour - Po stopách VIMu

Pro tentokrát jsem se rozhodl strávit 4 dny v sousedním Polsku. Cesta byla opět naplánována na sobotu-úterý, tedy na 5.5.-8.5.2007. Tentokrát se nikomu nechtělo se mnou jet a tak to vypadalo, že budu celé čtyři dny sám. Sám s velikým Polskem. Kolem odjezdu bylo i tak mnoho otázek. Ne příliš vydařená předpověd počasí, natržený špunt na zadní Mitas E-07 a do třetice má zvýšená teplota. Nakonec jsem nadevším mávnul rukou a s heslem: „ Kdo neriskuje, nepije šampaňské“, v sobotu ráno za chladného počasí vyrazil.

Sobota 5.5.2007
Z Ostravy to máme do Polska co by kamenem dohodil a tak jsem byl v Polsku za 20 min. Cestu jsem nijak zvláště neplánoval. Zadal jsem do GPS pouze adresu kempu v oblasti Mazur a zbytek nechal na ni. Vedla me směrem na Varšavu a pak dále na severovýchod. V rámci úspory času jsem volil polské dálice. Poloviční chyba. V Polsku musíte být připraveni na nezvyklé prvky jejich dálniční sítě.
Za prvé semafory na dálnici. Jelikož Pšonci šetřili při stavbě, tak nemají mimoúrovňové křížení dálniční sítě, ale mají normálně přerušená svodidla a můžete se otočit do protisměru. To byl docela fičák, když jedete 120 kmh a najednou vám do cest z protisměru vlítne maluch s žebříkem na střeše. Měl jsem co dělat,abych to urzdil. Moje pískající feroda zafungovaly a můj téměř půltunový kolos zastavil J. Další perličkou jejich dalniční sítě je veliké množství polských kurtizánek po celé délce dálnice až do Varšavy. Ale jsou velmi škaredé L.
Cesta mi ubíhala celkem svižně, jel jsem v rozmezí 100-120 kmh, měl jsem strach o gumu a tak jsem ji co 2 hodiny kontroloval, ale vše bylo v pořádku a tak jsem se na to později už vykašlal.
Projel jsem si Vašavu, mimo jiné moc pěkné město, svou velikostí něco jako Praha nebo Vídeň. V nákupním centru na okraji jsem neriskoval a v místní „Apotetheke“ jsem zakoupil Coldrex, co kdyby bylo hůře a dále si to šmaroval směr severovýchod. Silnice prvé a druhé třídy jsou v Polsku obdařeny vyjetými kolejemi, s tím se musí počítat a taky s tím, že v Polsku mají pevné radary v obcích, stejně jako s tím, že dopravní policie má radarové pistole a naše Octavky, více později.
Jelikož jsem z Ostravy vyjížděl s plnou, tak jsem musel již tankovat, neboť si Varadero na těchto cestách vezme asi 5,2 l/100 km. Na benzínce jsem věděl, že mě GPS vede na druhou odbočku do prava za benzínkou, ale omylem jsem ji minul a tak jsem si v duchu říkal, blondýna to prepočte, mám ještě 120 km do cíle, je půl páté, to je v klidu. Chyba! Navede, ale v Polsku jsou silnice třetí třídy hliněné se šotolinou, alespoň na severovýchodě. Tak si to po nich užívám ve stupačkách asi půl hodiny, ale pak najednou již končí chatová osada a cesta dále pokračuje do lesa. Tady něco nehraje, najednou se šotolina mění v písek, neboť ty borovice rostou na písečném podloží a taky se cesta mění ve stezku pro lesní traktor. Ráj pro Sqwerovce a spol, tragedie pro me. Co bylo hůře , tak mě gps vede dál a dál. Tyto cesty má v databázi zaznamenány jako normální vedlejší silnice. Jak všichni víme, les a měkké podloží není nic pro Varadero natož naložené. Jedu stále na jedničku, ventilátory hučí a pot mi teče po tváři. GPS mi v klidu hlásí za 350 m se držte v pravo a pak odbočte. A jen les a les. Už jsem z toho mírně nervózní. Hodina v lese je hodina v lese. Po dalším takovém hlášení jí chci už rozbít displej. Nakonec vidím chatu a rychle projíždějící auto, říkám si asflat, konečně!!! A už mě nikdo mimo něj nedostane. Cesta mi pak ubíhala už o dost svižněji, na asfaltu se jede přece jen lépe. Další zjištění na Varaderu s otevřenými výfuky. Ten zvuk dráždí psy. Tři mě málem pokousali, vždy agresivně běhají kolem motorky. Už jsem si myslel, že v klidu dojedu do kempu a další zrada.
V jedné z vesnic, si to žene proti mně stádo krav. Jen tak. Krávy jsou tam všude volně, ale toto bylo stádo. Po chvíli vyšel i majitel se dvěma psy z poza rohu a jen je bičíkem usměrňoval. Po zkušenosti s polskými ořechy, raději zastavím a vypnu motor. Nicméně se jednomu býkovi extremě zalíbily barvy mé motorky a tak jde blíže ke mě. Je ode mě cca 30 cm. Opět pot na tváři, co teď, co s ním. Raději se mu nedívám do očí a jsem připraven z motorky seskočit a utíkat pryč. Přetlačovat se mi s ním nechtělo. Naštěstí zafuněl a odešel. Sláva! Pokračuju dále do kempu. Ten jsem našel bez větších problémů. Rychle jsem postavil stan, dal teplou sprchu a v křesle před stanem odpočíval a jedl fazole. To byl teda den a co bude teprve zítra.

Neděle 6.5.2007
V sobotu večer mi volal bratr, že si to rozmyslel a že by přijel. Tak jsme se telefonicvy domluvili, že si dáme sraz někde u Gdaňsku, oba máme GPS, takže nebude problém. V neděli ráno se mi stala menší nepříjemnost. Aktivně se jsem si večer zamknul motorku na alarm a v neděli ráno když jsem přiššel k motorce jsem zjistil, že mám vybitou baterku na ovladači. K zešílení. Co ted? Asi po půlhodine houkání mé „Lady“ jsem se rozhodnul natvrdo odpojit sirénu. Jednoduše jsem vvtrhal kabely z alarmu a byl klid. Jako všude, i tady byli němečtí turisté a ti můj ranní budíček v sedm hodin určitě kvitovali s povděkem.
Na půl hluchý ze sirény, jsem vyrazil směr jezero Luknajno, kde je krásná vyhlídka na největší chov labutí a potápek v Polsku. Chvíli jsem pozoroval ptactvo, všude klid, jen pohled na jezera, rákosy a ptáky. Balada.
Druhým nedělním cílem byla návštěva městečka Tykocin, cca 20 km severozápadně od Bialystoku, kde je velmi pěkná židovká synagoga. Čím více jsem byl na východě, tím více jsem byl středem pozornosti. Pro místní mládež a zejména náctiletá děvčeta jsem byla atrakcí no.1. Dovolil jsem a udělali si pár fotek u mé moto. Nechápu na co, ale stalo se. Následně jsem zadal do GPS cíl Gdaňsk a zjistil jsem, že v Gdaňsku budu až za 4 hodiny, že je třeba „struhat“ jak se říká u nás. Cestou zpět jsem ještě navštívil místní jarmark, což jsem už vůbec nechápal, jelikož jsem si tam připadal jako ve středověku. To co mi normálně vyhodíme, oni tam prodávají!
Na cestě zpět na západ se mi stala ještě jedna nepříjemnost a to nechtěný kontakt s místní dopravní policií, jelikož jsem nechtěně J asi ve 130 kmh, při předjíždění polského Poloneze přejel dvojitou plnou a ke všemu v obci. Ještě že umím polski a 100 zlotuvek z původních 500 to spravilo. Posléze následovalo srdečné přivítání s bratrem na benzínce cca 60 km pod Gdaňskem a už jsem společně vyráželi do kempu. U piva si bylo o čem dlouze povídat.

Pondělí 7.5.2007
V pondělí jsme společně vyrazili na prohlídku středověkého hradu v městě Malbork a následně do města Gdaňsk. Zde jsme si prohlídli „Leninovy loděnice“, kde vznikla hl. vlna odporu proti komunismu, hnutí „Solidarnoszt“ a pak jsme se prošli nádherným centrem města po „Královské promenádě“, na která se nachází radnice, barokní kašna a ukončena je „Zlatou bránou“.
Posledním místem kde jsem se chtěli v pondělí zastavit byl poloostrov Hel. Samotná cesta byla velmi zajímavá. Krajina a příroda je tady stejně jako v oblasti Mazur velmi krásná. Celkový dojem jen kazila veká zácpa. Kličkovali jsme mezi auty a bratrovy se podařilo trefit bočním kufrem jedno z nich, ale naštěstí ke kontaktu s majitelem vozu nedošlo. Poloostrov Hel a je velmi pěkný, je zde mnoho kempů a vojenská základna. Poté co jsme si pohladili Balt, jsme opět nasedli na mtorky a vyrazili zpět do kempu v Elblagu.

Úterý 8.5.2007
V úterý ráno nás probudil déšť. Nic naplat, museli jsme se za deště sbalit, nic příjemného, ale na takových cestách se musí počítat s tím, že člověk může i zmoknout. Jakmile jsme urazili 100 km, déšť ustal a objevila se opět modrá obloha a sluníčko, která vydržela až do Lodže, kde opět začalo pršet a déš’t vydržel až domů. Projeli jsame asi tři bouřky, které doprovázel i silný boční vítr, takže nic moc příjemného. Domů jsme dorazili něco kolem deváté hodiny večerní a to úplně mokří. Celkově jsem v Polsku ujel necelých 2300 km.

Jen pro zajímavost: