|
Rok uběhl jako voda a má poslední věta – otázka - z loňského cestopisu zněla:
další VARADERO TOUR 2010, nebo BMW TOUR 2010 ?! Kdo ví...
A já si na to odpověděl už 29.12.2009, kdy v mé garáži prvně zaparkovalo zbrusu nové/nu mělo již natočeno 2100km-předváděčka/ BMW 1200GS Adventure.
Další v čem se letošní motodovolená lišila od té loňské byl počet účastníků a podivný název.
Synátor Michal se mi odstěhoval do Práglu za ,,nevěstou" a prací, tudíž jsem byl smířen, že vyrazím zcela sám.
A zase nová výzva...
A ten název Habscheid ?! To je vlastně hl.cíl a smysl celého mého plánování a organizace motodovolené.
V této vesnici na hranicích Německa, Lucemburska a Belgie v r. 1944 přišel za války při náletu o nohu můj otec a já chtěl s ním ta místa navštívit, projít-zavzpomínat a nechat si vyprávět o té kruté době. Osud tomu však chtěl jinak a než se cesta s otcem uskutečnila zemřel v úctyhodném věku nedožitých 82-let.
Řekl jsem si že sliby se maj plnit, tak proto BMW HABSCHEID TOUR 2010.
A aby to nebylo ,,jenom‘‘ do Habscheid a zpět, tak jsem si naložil Rakousko, Itálii, Švýcarsko a Německo. Tak jak jsem loňskou dovolenku plánoval snad půl roku dopředu, letos jsem si poznačil jen státy které navštívím a balil jsem snad dva dny před odjezdem-starý mazák ne?!
Den D byl stanoven na 3.7. 2010 – sobota a já z domu vyjížděl za tropického vedra, které panovalo již od rána. Mazal jsem si to směr Týn nad Vltavou kde jsem kdysi vojančil a jezdil s tankem po šumavských hvozdech, jediné domluvené spaní bylo v ,,Penzionu Nový Dvůr‘‘, kde byl i předloni sraz Varader. Osobně se mi tam moc líbilo, tak jsem si tam zamluvil spaní. Cesta ubíhala přímou úměrou s velkým počtem nabalených auťáků, první prázdninová sobota!!! Kromě velké zácpy na Mohelničáku, který se frézoval-jeho asfalt.povrch-to celkem šlo. Po ubytování rychlá sprcha a šup do Týna na obhlídku ,,kasína‘‘ a náměstí.
4.7.2010 neděle:
Ráno v neděli snídaně, nabalit a směr Rakousko krásným údolím podél Vltavy plné vodáků a tady jsem zažil největší krizovou situaci za celou dovolenou. V jedné nádherné táhlé levé zatáčce jsem potkal idiota-jinak jej nelze nazvat- v bílém BMW sport cupé, jak v protisměru v nepřehledné zatáčce předjíždí kolonu vozidel a čelně proti mně! Ubereš a deš ven do škarpy lemované snad stoletými stromisky, tak stále pod plynem co nejvíc ke kraji a hlavou Ti letí - tak tady budu mít u cesty křížek.
Ještě dnes mám husí kůži-kretén jeden vylízaný, ani nevím jak se vešel do té předjížděné kolony a půlky sevřené nafest museli mít všichni.
Ve Vyšším Brodu měním kroupy za éčka bo sem na ně nějak pozapomněl a už sem byl v rakousích... Ani tady jsem si neužíval dálnic ba naopak jezdil jen vedlejší cesty a mnohdy /díky ztrátě orientace/ i docela ,,kotěhůlky, ale to bylo spíš ku prospěchu věci-jejich vypiglované cesty znají všichni beikeři a tak jsem si jen hlídal tacháč ve vesnicích, neměl jsem v úmyslu mocně sponzorovat tamní benga :-). Jako loni se synem Michal - musela přijít pauza v kempu u jezera Attersee, kafíčko a fotečky, bo tam fakt krásně. Dlouho jsem se nezdržel a za sem tam kapička sedám na ,,helmuta‘‘ a dále podél jezera na St. Gilden. Po cca 10min dostávám sice krátkou, ale notnou dávku průtrže, tady dávám palec hore oblečku od Psí Hubík, bo fááákt dobrý, já byl líný stavět a soukat se do nepromoku a nebylo potřeba, neprošla ani kapička!
Těšil jsem se že si taky zopáknu loňský průjezd přes Postalm, ale díky lijáku jsem minul odbočku na Strobl /a taky bych si trošku zajel/ a dál jsem putoval kolem Mondsee, které jsem měl po pravé ruce a jelikož přestalo chcát, bohovsky si užíval samá levá pravá-nu sen motorkáře se naplňoval a dostával podobu reality a mnohdy zatemění mozku J... ani nevím jak se ta cesta jmenovala ale vedla vysoko nad hladinou nějakého ,,potoka‘‘ a tam dole v roklině řádili zase jiní ,,blázni‘‘ co maj místo krve vodu...
Tento úsek mé letošní cesty patřil opravdu mezi ty nej, příroda, cesty, ohleduplní řidiči, jež Tě pouštěj úhybem ke krajnici a hl. berou ohled na to, že jsi jen na dvou kolech.
To jsem netušil, že to taky z cesty po Rakousku a dva dny v Německu bude poslední krásný den.
Dost pozdě odpoledne jsem se konečně doštrachal do Berchtesgadenu u Königsee a začal se poohlížet po nějakém kempu. Jelikož bylo město totálně ucpané, zbylo dost času při popojíždění zadat do GPS-sky nejbližší kemp a už jsem stál u jeho brány /kemp Mühlleiter/ cca 1,5km pod jezerem, netuše že u něj byl ještě jeden, ale dle dalšího vývoje počasí to pak bylo zcela jedno.
Majitel takový mladý chlápek-příjemný- taky sedlá GS Adv., tak bylo o čem šprechat. Kemp stál 13 pro 1os + motku k tomu ranní snídaně tuším za 6€. WC a sociálky velmi slušné, ale nesrovnatelné třeba s kempem loni u jezera
Millstatter See (Familie Mössler camping@moessler.at), ten byl úplný luxus-mohu jen a jen doporučit!!!
5. a 6.2010 Třetí a čtvrtý den
To byla - totální depka, zklamalo počasí a to byl konec :-(
Hned první noc, kdy jsem po večeři / přes cestu supr hospůdka, příjemná obsluha/ ulehl znaven nejen z motky :-) do spacáku začalo chcát a chčilo furt a furt a k tomu hromy a blesky no byl to mazec, než jsem zašel ráno na wc-ko tak ve stanu potopa!!! Nový a voda tam byla jak doma i ve spacáku. Měl jsem v plánu ,,orlí hnízdo Hitlera‘‘ a výlety po okolí z nichž jsem uskutečnil jen jeden na protější horu. Když přestalo pršet rychle rifle, boty a bundu s přilbou a jako by ten hore jen čekal až nakopnu ,,helmuta‘‘. V mžiku dávka vody!!! Ale už sem seděl a tak jsem vyrazil. Zaplatil mýtné tuším 3,5€ a nakonec byť za občasného deště to byl aspoň jeden výlet v Německém výběžku.
Když jsem pak při večerní pěší procházce k jezeru Königsee opět totálně promok a málem utopil i foťák-rázem jsem měl jasno - znechucen a po další probouřené noci ráno začal balit s vědomím, že cca 300km od kempu je Peter s Naďou v Italských Dolomitech a tam že se rvou se psy o chládek a sluníčko :-)!!!
7.7.2010 středa ráno
Motohadry zanést pod přístřešek a jen v kraťasech a pantoflích vše pobalit i prochcaný stan, obléct a pryč z té sloty. Nemá cenu popisovat jízdu za lijáku, ale třeba Kitzbühel jsem projížděl jen dle čár na cestě a blikajících semaforů, totálně ponořený v mlze nebo spíš mracích plných vody!!!
Někde na pumpě v St. Johan jsem dojel beikery z Prahy co taky spali v kempu, ale pokecali jsme až na té pumpě, udělali vzájemně fotečku a pádlovali každý svým směrem, oni na GG a já do IT. Jak jsem projel Feberntauerntunel, jakoby čarovným proutkem někdo rozehnal mraky, přestalo pršet a já koukal jako blázen na tu změnu počasí. Peter starý mazák mne přesně navedl k jezírku
Lago di Dobbiaco u městečka Toblach /Dobbiaco/, kde si máchali nohy v jezírku pěkně papali a s Naďou pusy od ucha k uchu, jak se řezali smíchy mému vzhledu, pár malých dětí začlo řvát strachy a někteří turisti se koukali kde maj peněženky a foťáky :-). Já byl jak mimozemšťan – v nepromoku, na něm zaschlý prach z cesty a v místě příjezdu bylo cca 35 ve stínu, no mazec.
Po bouřlivém uvítání a dobrém papání mi Peter naznačil že jsme na motdovolené a je třeba jezdit, tak na mne milosrdně počkali než si vše pěkně zabalím a heftnu na motku pod pavouky, ale hezky z uctivé vzdálenosti, jak se sluníčko opřelo do alu kufrů, stanu a mne samotného, tož sem se jim nedivil, rychna jak byk :-). (dva dna a noci v mokrém stanu :-) co se diví, že?!)
Už vím proč Peter a Naďa jezdí stále /mimo jiné/ do IT. To byla prostě paráda: ubytováni jsme byli v hotelu: www.berghotel-schlemmer.com
na samém konci nekonečné klikatice, kousíček od Brixen, ale než jsme tam dojeli už téměř za stmívání, protáhli mě ti dva nesmírně krásnými passy a cestami ( Passo di Mauria, přehrada Cadore, Musinské jezero-krásné, přes Kronplatz k nádherným panorama u Corvala a hl. passo Porcii atd...) Jak koukneš do mapy, tak jsem se s těma dvěma supr lidičkami motal nádherné 3 dny po úžasných cestách a pasech. Pro mne umocněno o to více, že jsem tam byl /na Kronplatzu/ jednou i v zimě s Michalem na týdenní lyžovačce!!! Pokud bych chtěl popsat všechny ty zážitky a místa kde jsme byli, asi by to mnohé přestalo bavit a tak nechám jen mluvit fotky, kterých je taky dost a dost na mých webovkách:
www.autokosmetikasafarcik.com/moto a na web albu:
www.picasaweb.google.cz/helmutsafarcik
Na cestování s Petrem a Naďou budu dlouho vzpomínat a stále brouzdat ve fotkách. To chce opravdu zažít, navíc Peter je vůdce, který nejede naslepo, ale vše pečlivě zváženo, kudy a kam a kde je co hezkého na pokoukání se.
Jednu příhodičku ale musím popsat a sice jak jsme se oba /ovšem Naďa taky/ tak dlouho kochali krásami Dolomitů až najednou ne jednom ,,kopečku passo Falzarego‘‘ mi povídá, hele Heli, jak jsi na tom z benzínem?! Já asi tak na 15km. Tak jsme ,,odložili‘‘ Naďu na pasu na kafíčko a hezky téměř bez plynu dolů do Cortiny di A., k první pumpě a Peter zatankoval asi o 3l více než mu píšou v techničáku :-) už jsem jej podezříval, že si stáhnul litr oleje z motoru aby někam dojel :-). Uf ale oddychli jsme si neboť v případě suché nádrže by zbývalo jediné, Peter do tandemu za mnou, nechat motku motkou a hezky za éčka si koupit kanystřík naplnit atd.... A jak jsme byli již pěkně plní až po hrdla a zvolna si to dáváme levou pravou zpět na pass, najednou se od krajnice odlepili dva na cesťácích a vykuchanými laufy nám chtěli nahnat husí kůži :-). Tož to neměli synci taliánští robiť, bo jak ve mně ,,prajzakovi‘‘ tak v Peterovi z Práglu chytli saze :-))), takovou střelbu sem už dlouho nedal a husí kůži museli mít i ti dva taloši, bo my na Falzaregu již měli dole přilby i kukly a ti dva jen kroutili hlavou a s palcem nahoru projeli kolem nás!!! Dva neznámí biekeři ocenili, že jim dali na prdel velká endura, Naďa NE!!! Takový zdupec jsme chytli, že ještě večer u piva nám nebylo do řeči :-)), ale ne za střelbu, ale kde jsme se prej tak dlouho flákali :-)!!!
9.7.2010 pátek
Vše hezké a krásné jednou končí a tak i mé společné toulání se po Dolomitech s Naďou a Peterem. Ráno balím fidlátka, loučím se s přáteli a začínám ukrajovat další km mé letošní BMW Habscheid Tour 2010,
přes motorkářskou mekku Stelivo si to mířím směr Ruppersvil a Davos ve Švýcarsku, kam má dojet spolužák Georg naproti a jsem zván k němu domů do Wolfach v ,,D‘‘ na dva dny.
Ještě ke Stelivu, pro mne teda to až taková mekka nebyla a znám spousty jiných a nádherných passů, kde se dá opravdu pojezdit...scenérie a příroda-to se nepopisuje to se musí vidět.
Pátek večer a sobota 9 a 10.7
Wolfach am Bühl /kde Georg bydlí/ je takové malé městečko uprostřed lesů a zvlněné krajiny a krásně upravenými cestami a přírodou vůbec. V so jsme si dali krátkou vyjížďku aby mi ukázal kde 30let žije a málem jsem se na motce uvařil, neskutečných 39°C ve stínu a byť jen triko a motobunda+rifle, tak jsem měl co dělat ať sebou nešvihnu, my se totiž jen kochali, ale žádná pauza na pití a málem byl problém. A tak jsme večer u grilu notně doplňovali...tekutiny.
11.7.201 neděle
Devátý den v neděli jsem se tedy opět pakoval, slušně za vše poděkoval a vlastně se má moto-dovolená přehoupla do druhé půlky, pro mě do té, po níž je celá cesta nazvána. Přesun přes téměř celé Německo k bráškovi do Leverkusen a tady prvně s ,,helmutem‘‘ po dálnicích a musím říct a pochválit že i s kufry a stanem a čím vším se ve 160 chová naprosto skvěle, ve vyšší rychlosti to taky jde, ale už to není taková pohoda a zábava.
Jen pro zajímavost v Köln jsem si na netu našel pneuservis a domluvil si přezutí zadní gumy (org. Z výroby Conti. attack vydržel 10500km) a světe drž se celá akce sundat+nová+závaží+montáž za cca 130€, jo a obouval jsem Michelin Anakee II !!!
15.7.2010 čtvrtek
Po čtyřech dnech toulání se po okolí Leverkusenu, Düseldorfu a Siegen /kde jsem 2roky pracoval i žil u bratra/ následoval krátký přesun cca 200km do Habscheid, kde jak jsem se již v úvodu zmínil přišel za II.svět.války o nohu můj otec. Zvláštní pocity i dojmy a vůbec vše kolem návštěvy oněch míst a vesnice, jen to chtělo více dnů a času a nasát tu atmosféru a více se dozvědět a poznat tamní lidi.
V pátek dojel za mnou i brácha z Leverkusen Hubert, to už jsem to měl obšláplý a nalezené všechny bunkry a tak jsme to ještě objížděli spolu, ale opět nechám raději promluvit fotky.
Po celé ty dva dny jako by tam byl i můj-náš otec, zvláštní pocit, opravdu to byly zvláštní chvíle... Myslím, že se tam ještě jednou někdy vypravím a pobudu trošičku dýl.
17.7.2010 sobota
Čekalo mne loučení se s bráškou a poslední balení /to sem ještě netušil/ mých věcí a do tanku v tank, opět do sedla a směr CZ. Původně jsem měl jet mimo dálnice do CZ a přes Krkonoše nach hause , ale po zhodnocení situace, že mám v sedle 3500km a že tou cestou dalších min 1500 kiláků mne ještě čeká, jsem si to vesnicemi namířil na Koblenz k A3. Jen jsem přejel v Koblenz řeku přes Rýn začalo mi opět chcát. Já si to v mírném deštíku uháněl dále /mám na sobě ,,Hubíka‘‘, ne?!/, ale jen do té doby než se spustil opravdový liják jako prase a že pumpy nejsou na autobaně co 5km ví každý. Než sem k první dojel měl jsem plné rukavice, psí Hubík ovšem opět na výtečnou, ale co naplat na mokré motohadry jsem musel narvat nepromok a byl jsem jak ve skleníku-vlhko, ale teplo :-). Vůbec jsem netušil, že toto počasí dovezu až domů do Ludgeřovice a že ,,polovina‘‘ republiky bude pod vodou :-(. Jen na malou chvíli v Rozvadově jsem odložil pršiplášť, ale přesně za výjezdem z Prahy na první pumpě opět do něj a sundal sem jej až doma o půl desáté v noci!!! Liják byl místy tak urputný a hustý, že jsem musel stát i pod mostem a dělit se o fleka dokonce s jedním osobákem co neměl odvahu pokračovat v té slotě. To byla normálně bílá tma a i pár krup mi zaklepalo na hledí.
Stále sem si říkal - najdu nocleh, přespím, ale pak zase - jsem redy jedu dál... a tak to bylo až do Brna a to už nemělo cenu – kousek od vrátek hledat ubyto :-). Žena na mě koukala jako divá, já totiž dojel domů s majáky hasičů, policajtů a sanitek jak jezdili v noci po vesnici a pomáhali lidem co jim voda vyplavila sklepy a zahrady. Nám naštěstí nic a já byl opravdu rád, že jsem doma a celý. Kolikrát já si po cestě vzpomněl na starou zadní gumu s 4cm širou rovnou plochou bez vzorku :-(((, na té bych nedal ani pár metrů v těch přívalech vody.
Co závěrem?
Solo BMW Habscheid Tour 2010 celkem ujeto 4300km bez nehody, poslední úsek na jeden zátah 1102km z toho 800km, kdy se nad mou přilbou všichni čerti ženili!
Do Itálie chci opět a znova a na více dnů, ale míst kde bych rád nakouknul je takové hafo... :-) V jednom mám jasno, příště to bude opět BMW Tour ale kam…?
Rumunsko, Bulharsko, Řecko, Albánie a vnitrozemím zpět, nebo z Řecka trajektem do It a domů??? Mám na to celou zimu. A má-li někdo dobrý tip
tož rád si jej přečtu a nechám poradit a doporučit.
Heli z Ludgeřovice
helmut.safarcik@volny.cz
|
