|
SK – UA – MOL – Oděsa – Delta Dunaje ve Vylkove – MOL – ROM – HU - SKLudgeřovice-SK-Žilina-Sp.n.Ves-Košice-Užhorod-Pylypets – Pension U LVA
Na tachu 67559km, 10°C na budíku a přede mnou, s Ivošem a posléze (po týdnu) s Petrem, je druhý díl letošní ,,CESTA JE CÍL 2013.‘‘
Plán byl projet SK-UA-MOL-Krym-Oděsu a opět MOL do ROM - tady se setkat s Petrem, pojezdit Rumunsko a HU a SK domů. Petr sice dělal co mohl - ,,serepetiček‘‘ na novou Hondu Crosstourer po kokot a montoval je ještě večer před odjezdem, ale dovolenou v novém zaměstnání na dva týdny stejně nedostal… Tož vyrážíme ve dvou s tím, že nás za týden dojede na předem domluveném místě - někde v ,,Drákulovu‘‘…
Před 7ranní sedím sám na mašině a jedu si pro Iva do Horní Lomné, kde měl ještě rodinný povinnosti a tam, po cca hodině a půl na dovolené, mne balí první moto-fanynka :-). Náctiletá slečna s krásnýma hnědýma očima-dcerka Ivošova kamaráda, si mě okamžikem příjezdu oblíbila a prý: ,,strejdo, Ty máš ale hezčí motorku než strejda Ivo, že?!‘‘…a Tvá přilba se mi taky víc líbí, no než jsme vypili kafe, tak málem i zásnuby byly :-))), jen těch 12 let je nějak málo, ale smáli jsme se dost – Ivoš se křenil - prý co na mě vidí?! :-).
Ale nebylo času nazbyt a už cestu tlačíme směr přechod do SK, což máme jen skok, okreskami a díky počasí si ji náramně užíváme. Na východě Slovenska míjíme ,,útulné příbytky‘‘ místní komunity méně přizpůsobivých spoluobčanů a už sjíždíme z hor do Košic a na křižovatce se ptáme místního bikera na slušnou hospodu, kde by nás nakrmili. Vede nás ,,ako strela‘‘ mestom, až se nám hlava točí a najednou parkujeme u plotu pod dálnicí u nějaký - prý vyhlášený hospody…no bašta ok, pauza bodla, ovšem tamní wc jsem použil jen na malou a otevíral i zavíral nohama… Filcky tam ,,jebaly‘‘ vši – jako humus neskutečný – nechápu, že by ,,pan majitěl mal taký to brutus aj doma?!‘‘ :-(
Cílem dne je opět (po kolikáté už) penzion na Ukrajině v Pylypets ,,U LVA,‘‘ jež provozují Leonid s Natálkou – troufám si říct, že jsou již známi mezi všemi bikery z Evropy, jež vyráží směr UA – v létě, v zimě k nim jezdí zase milovníci levného a prý dobrého lyžování…letos 2014 i tam prý nic moc sněhu, spíš žádný :-(, dle Leonida. Dojeli jsme bez bloudění i celkem bez obstrukcí na čáře a byli domácími uvítáni, jako Ti nejlepší rodinní příslušníci… Leonid s Natálkou, to ani jinak neumí, oni to prostě umí :-). Ubytováni, sprcha a už družba s dalšími motorkáři z CZ – tím to je zdravíme kluky…, ale příště jim utečeme ze spáru podstatně dříve – hlava mě bolí ještě dnes, při vzpomínce na to množství ,,družby‘‘ (vodky a piva). Byli to tři kámoši, ale jezdili jen dva – třetí strávil několik dnů, omotaný okolo mušle – někde (věděli kde), něco pozřel a přivodil si skoro otravu. A ti dva co byli redy a jezdili po Poloninách, tak ty jejich zážitky stály za to… Další parta bikerů byla z Prahy a okolí a Jičínáci (potkali jsme je pak ještě za týden v RO), tak ti zase řešili kámoše, co trefil cestou psa a že se jich tam potuluje a dost škaredě si natloukl, motka jakž-takž ok, ale noha nabírala barevnou stupnici duhy a místo jezdecké boty obul max rozřezanou pantofli, druhý den jej měli dopravit do špitálu, tak snad vše dopadlo dobře a je dnes zase ok…
Pylypets-Mižhirja-Koločava-Solotvino-Rakhiv-Bukovel-Verkhovina
Dostat se co nejdál - nejblíže k Moldavským hranicím je plánem dalšího itíku a trasa vede přes: Koločavu-jak jinak a hodně fotíme – Vilšany-Zabrid-Bushtyno-Tyachiv-Hrushovo-Velykyi Bychkiv-Dilove-Rakhiv-Lazeschyna-lyžařské středisko BUKOVEL-Tatariv-Vorokhta-Verkhovyna!
Někde okolo Mižhirije – hned z kraje cesty – dávám já málem tlamu díky ,,ratlíkovi,‘‘ který chtěl hájit svou cestu, jako Putin Krym a moc nechybělo a uhájil by, fuj to bylo fakt o psí chlup…ale redy zůstal i čokl, tak nemám výčitky svědomí… Ukrajina je opravdu nádherná země, k tomu luxusní i počasí, krásná děvčata v místních krojích, co více si přát :-). Sluníčko pralo neúprosně od rána a asfalt doslova tekl pod kolama… Kvalita cesty – necesty je vlastně od Koločavy daná postojem ve stupačkách, to ovšem netušíme, co nás čeká a nemine posléze cca od Rakhiv – neskutečné maso, díry ve zbytcích asfaltu tak do půli kol našich motorek a tomu odpovídal i styl nejen naší jízdy – ve stoje, kvalt max za dvě až 3 a kličkuješ po cestě jak zajíc po poli, kterýho má na mušce hajný…ten ale peláší (ne myslivec - zajíc), my - NE. Dáváš bacha, abys netrefil rozhulákaného žigula, co Ti jede v ústrety po tvý straně a tak jako ty, v příkopě, bo tam se jede mnohdy lépe než po ,,cestě,‘‘ no hrůůůza!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Jeden a snad jediný krásný úsek cesty byl podél hranice s Rumunskem až do Dilovo, kde se nachází geografický střed Evropy a kde si to s náma rozdávali místní týpci na supersportech bez SPZ jen v teplácích či textilkách a teniskách a valili strašnou palbu dědina nedědina…s námi v patách - mnohdy oni nám v patách :-))). Stavíme na pár fotek z poutního místa středu Evropy a borci jen kroutili hlavami a okukovali naše stroje a furt kolik to jede a kolik to stojí…klasika. Lyžařské středisko Bukovel se nám zdálo jako z jiného světa – luxusní dřevěnice na ubytování, hotely, sedačkové lanovky no jak v Rakousku, ale ty cesty, taky jako ze snu, ale hororu - tomu nerozumím. Dnes, kdy píši tyto řádky je 2.března 2014 a po událostech na UA a Krymu, již chápu a rozumím, proč na naši otázku, jak je možné, že máte vysokohorské lyžařské středisko srovnatelné se západem, ale cesty – infrastrukturu – žádné?! Tak jednoznačně odpovídali: To Janukovič, to bandit!!! Asi měli pravdu…Z hor jsme sjeli do Verkhovyny a našli ubytko ve srubovém kempu, který byl luxus, ale jídlo stálo za psí štěk, tak bacha na bábu a nabídku, že uvaří – radši z vlastních zásob nebo se dohodnout přesně co a za kolik. Na večeři nám udělala boršč s chlebem – ok, ale k tomu sladké placky a halušky či co se sýrem, no ještě dnes to cítím :-(. Ten srubový kemp je cca 150m pod střediskem – nějakým sanatoriem, něco na způsob pionýrského tábora s budovami – při sjezdu z hor přes řeku v pravo. Srub neměl chybu, fakt dobrý a čistý – viz foto. Navečer ještě proběhla družba s místními kluky ve stánku s pivem a na pokoji opět s čelovkou zápisky do notýsku…Ivo už chrápal ve své jizbě a pravidelné řezání dávalo tušit, že je z cesty vytřepaný a utahaný, tak jako já…Už už jsem chtěl zalehnout a jen tak juknu na mobil a hle sms, půl noc pryč si říkám co se děje…otevírám mms-ku od Olinky a tam na foto taková nějaká ,,růžovoučká blecha‘‘ ani jsem v prvé chvíli nepochopil text: Ahoj, jmenuji se Vašek, narodil jsme se dnes 18.8.2013 ve 20:14 a jsem ještě docela prcek 1990gr, 42cm!!!
JÉÉÉ IVOOO VSTÁVEJ JSME DĚDKOVÉ DĚLEJ KOŘALKU KDE JSI - DUPEJ DĚDKU!!! :-)) No já ho podivočil, že nevěděl, která bije…byl úplně tuhý a já k němu vletěl s hurónským řevem, že je konečně dědek, bo já už od této chvíle - dvojnásobný :-). Zprvu nechápal co to hulákám, pak mne sjel, proč jsem dostal mms-ku jen já a on ne!!! Až po chvíli kouká na mobil… ,, já, já ji dostal taky, ale neslyšel‘‘…sem se nedivil, řezal až trámy vrzaly :-). Nu a tak to byl první večer a následoval každý další po zbytek naší cesty, kdy jsme pili sami nebo s každým, kdo byl nám poblíž – na zdraví vnoučka Vašíka!!! Jen pro zajímavost, dnes má Vašík přes 9kg a dohnal všechny své vrstevníky a mnohé předehnal :-).
Verkhovyna-Kosiv-Snyatyn-Cernivci-hr.př. MOLDAVIE – Criva – Lipcani-Briceni-Kišiněv
Snídaní počínaje, bude dnešní den masakr, ranní ,,humus‘‘ se nedal pozřít (že by díky noční pijatice na Vašíka…), po pár kilometrech si Ivo v jedné z mnoha šílených děr, semlel zadní blatník, který se utřepal na tom tankodromu a ránu z milosti mu dal rygol, kterýmu se Ivo již nestačil vyhnout a proběhl pod sedlem, kolem uložení kardanu v rámu a byl vyplivnut - naštěstí mimo, tak žádná následná škoda ani pád, jen ten blatníček tam leží u cesty asi podnes :-(. Tento den jsme po hranice s Moldávií naměřili prům rychlost 40 na hodinu a spotřeba 4,5L, jediný pozitivum jinak brutt co se týká cest, ale musíš si zvyknout, jiná cesta prostě není – žádné cesty téměř nejsou, ale asi i proto se tam jezdí :-). Někde v lesích v horách projíždíme okolo autobusových zastávek – hafo lidí, ale bus nepotkáváme…až náhle stará ruská rachotina, narvaná tak, že jen lidské tváře a lica na skle, no ,,kaj se vlezu‘‘ ti, co tam dále čekají…
>Hranice Ukrajina-Moldavie, tak to byl zážitek – ne první a ne poslední :-(. Kolona že konce nedohlédneš, 39°C ve stínu a ještě, že nám místní v narvaném žigulíku radí pajechaj v period, nu i my pajechali i bylo nam to na kokot, potomu što nas žiguli dojechal :-). No ta ruština už není ono, že?! Za pár minut vrrr dvě motoky z CZ, Afrika Twin z Radvanic a V-Strom650 z SK :-) Dvě a půl hodiny, lidí jak much, much méně než lidí a z okna do okna, buzerace a nenaděláš NIC. Do toho pár autobusů - příhraniční styk no masakr, pak Ti vrazí papír podpisi a pajdi zaplatit… nu čto eto, idi zaplatit – my pašli – nemožo platili i patom adno poslednoe okno i štempel nu a vot zděs PROBLEM!!!
Pan celník, mladý klučík - odměřený a důležitý jak pytel hoven si všim, že Ivo má malý techničák od motky na FY a pas na osobu a že chce vidět papír, že Ty můžeš jet s motorkou od té a té fy – Ivo bílý jak stěna – kuwa nemám, asi…minuta ticha…omylo mě, kolik je za mord kámoše… Ivo, psali jsme si o tom, co vše máš mít i o papíru na motorku!!! Po chvíli povídá - počkej MÁM - možná - z minulé cesty, PYRENEJE ROUR 2012 ??? A měl…to bylo štěstí, já byl jako první odbaven a už v Moldavii, ale celník nekompromisně na mě - ty pajechaj v Moldavii a ty, na Iva - nazad v Ukrajina… A víš co vymyslel ten kretén, že neorginalny podpis a razitko?! Hodinářským kukátkem s osvětením to zkoumal a vymyslel takovou p…u!!! Jak neorginal a kakoje jest dla Tebja orginal - ja něznaju - odpověděl, vot eto něorginal i nazad !!! No my stáli jak puci a nechápali, adrenalin dělal své a toho tupce už jsme ve svých myslích mydlili hlava nehlava…asi čekal, ale nedočkal se €-ček v pasu. Povídám hele Ivo, tam stojí ten poslední celník za budkou, co hulí a vše sleduje a vypadá rozumně, dej do papírů pár drobných a snad to zabere, max ty půjdeš nazpět a budeš čeka další tři hodiny, než já si dám kolečko v opačném gardu. Ivo šel - týpek udělal s mladým takový vítr, ale takový vítr, že asi ještě dnes se kretén třepe strachy a v noci, místo ,,poluce‘‘ se počůrává :-), hlavně zlostí na dva motorkáře z Česka, kvůli nimž asi přišel už o tak bídnou mzdu!!! Jo a nic to nakonec nestálo – ještě se ten co to zařídil, usmál a omluvil se za kolegu, hmm vše je o lidech a jejich náladách…Máváme kamarádům z CZ a jsme rádi, že to máme za sebou.
Hurá sláva jsme v Moldávii, tak kolena výš jak hlava (něco pro diváky, za zvednutou závorou pěkně do svíce) a …a do Moldavie již nikdy více!!! Nejchudší stát Evropy je poznat snad na každým rohu, tedy mimo větší města. Hl.město Kišiněv vypadá jako normální města u nás cca 30let zpět. Hledáme nocleh ve městě vína a podzemních vinných sklepů v CRICOVA, marně - není tam motel -hotel nic na spaní, tak do Kišiněva, hotel nalezen rychle. Z venku nic moc, uvnitř ještě horší, hl. balkon kam máme strach dát boty a hadry, aby nešly i s námi o pět pater níže a koupelna, tak to byla síla…desítka nátěrů jeden na druhém, částečně sloupané, ale voda tekla a kakáč splachoval. Ovšem hotelová restaurace a jídlo čeče neskutečné…servírky a lidi usměvaví, hezky oblečení a za pár kaček skvělé papu a motorky pěkně v hotel.dvoře pod zámkem. Konec dobrý na vše špatné za ten den zapomenuto…
Kišiněv-Cricovo, vinné sklepy-Causeni –Ermoclia-Antonesti-Palanca-přechod do UA –Mayaky-Oděsa
Dle rady místních se máme vyhnout Tiraspolu – policajti-kriminalita a velký přechod s velkým provozem a tak z hl.cesty R2 – velmi pěkné – sjíždíme před Anenii Noi a po vedlejší R3D poznáváme skutečnou chudobu a bídu místního vesnického obyvatelstva… Zajímavé bylo, že průjezd malým a ucpaným přechodem do UA byl relativně v pohodě a rychlý oproti včerejšku :-(… a už to tlačíme na Oděsu, která nás vítá typicky Rusky - obří ucpaný kruháč s milicí a uprostřed nějaký monument a provoz jako prase a hic, který nepřidával na dobré náladě. Proplétáme se bez cíle středem velkoměsta s tím, že najdem spaní a ráno valíme na Krym. Ale jak hledat v Oděse nocleh?! Tlačíme se k moři, že tam bude hafo kempů…už toho máme plné kecky - přes tramvajové koleje do prava a po pár metrech DOM PAVLOVYCH – kemp jako prase a místo je, ale ne pro stany-prý. Cenu si raději ani napamatuji, ale už se nám fakt nikde nechce.
To byl luxusní obří ubytovací komplex pro ,,kolotočáře‘‘ – kabaret, hudba, striptýz a rachot až do 3hodin. Pojedli jsme-popili jsme, jdem ohlédnut naše kobylky ustájené uprostřed restaurací a budovy na náměstíčku mezi auty a už nás ulapil jeden místní pán v letech, a že se mu naše motorky líbí a že za mlada taky jezdil a že zda nás může pozvat a uhostit, že popijeme. Ale my už měli celkem pod čepicí, ,,na dědky‘‘ u večeře hafo piv i nějaký tajtrlík byl :-), aby malý rostnul a nabíral (dnes je ,,tlustší‘‘ než vrstevníci - asi jsme ho přechlastali :-) ) a že se deme k moři koupat. Tak, že až pak...no vyhýbali jsme se mu jak to šlo a moři taky - ani náhodou se koupat, větší humus jsme neviděli – tuny zeleného svinstva a domácí se v tom váleli jako vorvani a jak vylezli, podobali se zeleným vodníkům z Českých rybníků… a ty koje jako, že bungalovy pro domorodce – jako kriminál, klec – balkon tak 0,75m x 2 s umývadlem a sociálky měly jedny dole s dveřma, jako kdysi já na učilišti, takové ty půlky že vidíš nohy toho co sedí i jeho vyvalené očiska brrrr. Drobná vada na kráse byla, že se nám nějaké ,,zvíře‘‘ vysralo za rohem našeho ,,vigvamu,‘‘na chodbu :-(, dle pachu (chuti nevalné :-) ) to zvířecí nebylo… hmm jiný kraj jiný mrav…
Mírně ovíněni, spíše slušně natrtkaní, po propočtech v mapě a na GPS rušíme cestu na Krym – hafo kilometrů ještě a jet se tam jen vyspat a obratem zpět, o ničem – to chtělo více dní a to jsme neměli.
Oděsa-podél Mold.hranic směr Vylkove-delta DUNAJE a Pelikan City – kemp!
Ráno dáváme snídaní sladkou a z vlastních zásob kafíčko, balíme, fotíme, platíme :-(, valíme z toho města hrůzy ven, no valíme…totálně ucpaná čtyřproudovka, tak se proplétáme jak se dá, někdo pustil, většinou ne a spíše koukaj co to za obludy na cestě, ale v protisměru nás míjí ,,děvčica‘‘na GSu, bez přilby jen tričenko, na ostro :-) a kérka na kérce a v barvách vyvedené – nooo málem jsem drbnul do nárazníku přede sebou… :-). Dojíždíme na ten samý kruháč, jak jsme včera přijížděli – jinudy ani zpět nejde, stavíme a žádáme okolo jdoucí slečnu, jako že vyfotit :-) a slečna – pohledná, s kouzelným úsměvem, že není problém a už stojí u motoky Iva, nožky křížem, kozičky vypnuté a my se lámali v pase…fotit měla ona nás, ne my ji :-))). Ale pak vše pochopila a i nás vyfotila, ovšem ta bezprostřednost a kouzlo okamžiku, to nevymyslíš…
Hranici s Mol naštěstí jen míjíme a po levé ruce máme místy Černé moře a po pravé pevninu, ovšem na kochání to není, opět hluboké díry a výmoly, tak furt ve stupačkách a ve střehu. Vylkove je příjemné městečko či vesnice na břehu Black Sea s velmi hezkým kempem a ubytovacím zařízením PELICAN CITY, všude po cestě byly poutače a ukazatele. Dnes velmi malý km nájezd a po chladném přijetí v kempu od velmi hezké recepční, že není místo, jej nakonec nachází a tak šup se převlíct, zajít do bufíku pro pivka a uuuž to jede :-) - družba. Sousedy máme mladý manž.pár z Kyjeva, Maxim a Tanya s malým mimčem, no jak to mohlo dopadnout, družba a zapíjení našeho Vašíka jejich Vodkou a naší slivovicí a pivem. Dodnes si s Maximem píši, vlastně už dva měsíce ne – psal jsem mu co a jak při a po nepokojích v Kyjevu a už se neozval. A tak si vybavuji, že situaci v UA již tehdá hodnotil tak, že uvažuji o opuštění UA, ale nevím kam… snad se odstěhoval a ne něco horšího…
Byl to – tedy je to ml. kluk tak cca 35 a bývalý voják, tak dost možná je již opět aktivní voják povolán ze zálohy. V kempu skvěle vaří co jiného než ryby a je tam veškeré zázemí prima tip!!!
45°23'38"N 29°36'42"E
http://wikimapia.org
http://www.pelican-danube-tour.com.ua/
Vylkove-Strumok-Kyrnychky-Bannivka-Vasilivka-Bolgrad-hr.přechod do MOL ve VULKANESTI-CAHUL hr.přechod do Rumunska-Gänesti ROM-Rädesti-Bärlad
Ráno na 9°° máme obj. vyjíždku na lodi s ml.kapitánem po Deltě Dunaje-nádhera, z celého světa sem údajně jezdí natáčet ornitologové ptáky a floru a faunu, jako bonus divocí koně pár set metrů od pevniny na malinkatém písčité vyspě - ostrůvku, k němuž se dostanou při odlivu, ale pak zase stádo koní čeká na odliv, aby se přebrodili slanou vodou na pevninu – úžasná hra přírody a instinktů divoce žijících koní…tady, zabraní do sběru krásných mušlí a pozorováním stáda koní, jež je velmi plaché, zjistíme náhle, že budeme čekat na odliv s koníky…kapitán moloděc natlačil člun málo na břeh a už si s nim vlnky pohrávaly cca 50m od břehu, jak ten pelášil do vody za ním :-). Výlet a pobyt vřele doporučuji, krásný příběh…po návratu balíme a hurá do sedel.
Cesta z Vylkove do Strumok a Kholmske tankodrom s vším všudy, ale jsme zvyklí, jen si hlídáš ostatní účastníky kurzu jízdy na tankodromu. Opět se nám naskýtá pohled na vesnice, v nichž se zastavil čas se vším všudy, jen z nostalgie Tě občas vytrhne vozka či krásná vozkyně na kozlíku s opratí v jedné ruce a ve druhé mobil. Po cestách opět volně kozy, koníci, oslíci a vše, co kdo doma chová a pěstuje, každé zvířátko si jde najít tu svou pastvu, tu svou travičku…dlouho se pěknou krajinou nekocháme, na ,,obávané‘‘ Ukrajinsko-Moldavské hranice to není daleko, lehce kufrujeme-ptáme se a už je tady… Přechod Vulkanesti spaluje slunce, provoz minimální a čekáme nedlouho, ale není se kam schovat. Celníci jsou dva - mazák a ,,bažant‘‘ a už začínají kopat v kufru Iva a šeptem se dožadovat peněz, na děti na rodinu a Ivo, že nechápe co chce a tak kufry vybalit a he, hned v Top Case se spokojí s průpiskou a bonbony a pro bažanta taky prý. To už jsem jako druhý na řadě připraven a z tankvaku vytahuji na povrch průpisky a bombony pro žebrající děti, skončily v kapse 35ti letýho celníka a cca 25-ti letýho učně – dobrá škola :-(. Nedlouho pokračujeme dále na Moldavskou stranu a už si nás vyhlédla sličná, dlouhovlasá celnice a s úsměvem na tváři požaduje papíry. Po pár minutách nám oběma tuhne v žilách krev u Vás nět gryn karte dlja Modavie !!!! Hotovo masakr – konec štreky basa a u stěny na neznámém místě zastřeleni za černou jízdu přes půl Evropy…eto něvazmožno povídám, ale hlas se mi třepe – podává nám zpět zel.karty a má recht, MOL přeškrtnuta, jak u mne tak u Iva…Kuwa, jak je možné, že jsme na tak důležitou věc zapomněli jeden, jak druhý - neomluvitelné, ale krutá realita. Průser jako mraky a jak je možné, že zelenou kartu chtěli až tady, když naši cestu po Moldavii končíme – záhada, nebo náhoda?! Papíry si bere zpět a nechává nás smažit, ve vlastním potu…po čase si nás zve do kanclu, solo... nu što s vami što sdělajem… já ji povídám nu teroristy zatvotir i zastrelit - riskuji že ji naseru, ale ona se usmála a: eto něvazmožno i plocho, jako že škoda a kukala se po Ivošovi… :-), no fajn mě zastřelí, ale jak odjede Ivo na dvou mašinách ?! Má to horší :-), smiřuji se vnitřně se svým trestem :-))). Po pár sekundách, kdy si vychutnává naší beznaděj, nám navrhuje: maladci davajte dlja děvoček na vino, šokoladu i kavu každyj 5§!!!
Bingooo – nervozitou a radostí se nám ruce třepou, že málem vyzradíme tajné skrýše ve šrajtoflích se schovanými eury a dolary. Dostává deset dolců - úsměv od ucha k uchu (i my dva) a ještě nám radí, na který přechod máme jet ven z MOL. Supr kočka, fakt nás podržela - Velký v Galati je blíže, ale mnogo kamionu a osobáků, malenkyj dále, ale to nám nevadí - jedeme na menší, vzdálenější a jen vjedeme do celních prostor, už nás od schůdků vyhlíží vysmátá celnice metr padesát na výšku a metr třicet na šířku a prý davaj grýn karte - na nás, když ještě popojíždíme :-). Normálně jí kámoška dala echo, že dva troubové jí jedou do náruče!!! A tak už žádné okolky a hned davaj každyj 5§ !!! A bylo, ještě že tak, zas škola života – řádná kontrola všeho před cestou. Na druhé straně když si představím, že by byla v Moldávii nějaká havárka s naší účastí, tak potěš pán bůh…
Tak trapasy za náma jako i hranice a již Rumunsko, hledáme kde co koupit na pití a bankomat. A tady si nějak pleteme desetinné čárky a po mnoha neúspěšných pokusech vybírám já i Ivo každý 12.300,-Kč na 4dny :-))). Mírně pak kufrujeme, ale díky tomu brouzdáme nádhernou krajinou, spíše cestičku v polích a mezi vesnicemi, ploužíme se za pastevcem oveček no prostě si opět užíváme toho, proč je chlap motorkářem – svoboda, vítr ve vlasech :-), jak trefné v mém i Ivově případu :-). Zkrátka: easy rider :-). Někde v kopcích na prašném obecním náměstíčku – křižovatce dvou cest náhle na podstavci bojový ,,fliger‘‘ - ten musíme vyfotit. Stavím, fotím a najednou někdo z poza plotu na nás volá. Jdeme blíž a mladý manželský pár nám rve do náruče nádherná rajčata ze zahrádky. Dost bídné stavení jeví značné známky rekonstrukce, nová plastová okna!!! Částečně i oplocení, ale sympatický pár se odmítá nechat vyfotit :-( - důvod neznáme, jen jsme pochopili, že jsou cizinci a že taky snad jezdí či jezdili na motorkách. Milé a zajímavé setkání, děkujeme, rveme obří plody do kufrů, kde je místo a tlačíme pilu dál.
V Bärlad jsme našli a v samotném centru příjemný hotel s parkovištěm pro motky za vraty Hotelu MOLDOVA – ul. Bulevardul Republicii u parku. Večeři v přilehlé restauraci a pár piv, při nichž rozebíráme cestu a hl.celníky… Krásná rajská jablíčka pak zůstala v koupelce na zrcadle, škoda – jistě byla skvělé chuti.
Bärlad-Ivesti - Pudu Turcului - Adjut - Marasesti - Panciu - Gura Vaii - Soveja - Lepsa – Ojdula
Targu Secuiesc-Cernat-Ozun-Brasov
Rumunsko je Rumunsko a slíbil jsem ženě, že ji sem jednou vyvezu - jezdí se mnou ráda – musí zdejší kraj a lidi poznat a užít si to, tak jako my dnes a po celý zbytek Rumunského cestování. Výběr cest po žluté byl výhrou, času bylo dost, neb Petr dnes vyráží z CZ směr Fagaraš a my nejsme daleko. Máme v plánu dojet do Brašova, ubytovat se a stihnout prohlídku hradu nebo pivko – to druhé bude ok :-). Dnešní den se zapsal zlatým písmem do mých motorkářských zápisků a poznámek z cestování, tento den a úsek byl opravdu jeden veliký zážitek, adrenalin pohodička i stres, vše v jednom dni – nemohlo to vyjít lépe…Opět máme vybrány jen vedlejší okresky a jak posléze zjistíme i horské stesky s řádným offíkem, ale jako první zastávku máme u mausolea Rumunských vojevůdců a bitvy pod Märäsesti, kde jsme svědky, jak místní poliš na parkovišti u mausolea dává pěknou sodu zdejším žebrákům a cikánům - řev - pojeb jako na vojně a mám za to, že i nějaký ten facan padl. Ovšem ani to nezabránilo mládeži romské komunity, aby si nedošli k nám zažebrat, ale tak aby je poliš nenačapal…nad bombony a žvýkačkami ohrnul i nos a že chtějí kroupy, tak to už sem nedal a jak mazali, neutíkají-li dodnes :-). Do kobky Mausoulea chtěli kroupy – jak jinak - nedali jsme - nešli jsme, ale z venku to bylo pěkné. Do sedel a valíme a valili jsme a řádně, povrch i členitost cest tomu zavdávali, jj to byla paráda, ve vesnicích a městech hezky z volna a pak hyjé koně moje hyjé…v tý palbě v lesích mezi Rotolesti Mari a Soveja jsme profičeli okolo ,,Schitul Saveja‘‘ – Poustevna Soveja, tak otočka a vono opravdu krásné, nově budované či rekonstruované poutní místo, kupuji pár drobností od fešné ,,jeptišky,‘‘ jejíž očka byla vykulená, stydlivá, ale upřímná a musím říci, že krásná byla a poustevnicí, jeptiškou… DÚVÓÓÓD :-(.
Klikatící se cesta s krásným asfaltem se vinula podél řeky-říčky Sisita a byl to nádherný úsek, jenže po pár km od poutního místa kufrujeme na rozcestí, bereme to do prava, špatná volba - cesta končí u opuštěného asi rekr.střediska, tak zpět a do leva a ouha, dál vede jen prašná nezpevněná cesta do hor, ale fuuurt na mapě stejně žlutě !!! značena jako ta, po níž jsme přifičeli, jak Agostiny v Brně - tož co se robí?! Dnes se tomu s Ivem chechtáme, fotili jsme se točili, no dováděli, jak malí Jardové – krásný příběh. Uprostřed hustých Rumunských lesů, na nezpevněné cestě, v horách plno místních kempujících – je to jejich národní sport, vyjet do hor, rozložit stany, stoly, stoličky, vybalit jídlo, rozdělat ohně, vydatně pojíst, popít, případně přespat, vyprodukovat haldy odpadků - hlavně pet lahví, alobalů a jiného bordelu a po pikniku odjet a to vše po sobě ZANECHAT…neuvěříš, jaký to jsou prasata a může mi vykládat kdo chce co chce. To se prostě NEDĚLÁ a oni to dělají jak arabové v Egyptě – doma v hotelu či na pláži HUJ a venku FUJ !!! Ale my tam uklízet nepřijeli…toto je snad jediná špatná stránka celýho Rumunska – neúcta k přírodě a její kráse.
K hradu BRAN v Brašově je to již jen kousek a kvalita cest úžasná a tak občas i stupačky obrousíme a huby v přilbách od ucha k uchu. Pod hradem hledáme ubytko, nejlépe privát do hotelu se nám nechce – prohlídku již stejně nestihneme a začíná poprchávat, posílají nás cca 500m nad cetrum městečka k postarší, velmi příjemné paní a spíme jako u babičky z dětství, ve starých manželských postelích, pod ohromnou duchnou, že se ani pohnout nejde. Před uložením jdeme pod hrad zahnat hlad, což je převlečená žízen a pijeme - bo třeba Vašíka zapít, ne? :-) V noci poprchává, ale z rána sluníčko a krásně provoněný vzduch nás vyhání z postelí a už běžíme do města na prohlídku hradu a pak na nějakou baštu, před odjezdem k Fagaraši. Paní domácí nevadí, že si motorky ještě necháme u ní na zahradě i na pokoji věci a tak si v klidu užíváme prohlídky hradu a následné snídaně v příjemné lokálu u hl.cesty. Probíráme předešlé dny a zážitky a těšíme se, že od večera již nebudeme ve dvou, měl by dorazit i Petr na crosstoureru, tak střádáme plány co bude….no co by bylo v plánu?! Je třeba ,,konečně‘‘ řádně zapít Vašíka, ne?! :-)
Bran – Zarnesti – Sica Nouva – Sinca Veche – Mandra – Sambata de Jos – Kloster Sambata de Sus – Dragus – Vistea de Jos – Cartisoara – kemp-ubytování – CASA DUSE !!!
podhůří Fagaraš – Cartisoara – pouhých cca 130km
Není kam spěchat, pod Fagaraš je to opravdu jen kratičký úsek cesty, tak se místy loudáme, místy vyháníme pavouky z laufů a hl., - je na co koukat… Po cestě dáváme malou odbočku k Monastiru Samabta de Sus, ale i tady kufrujem a skončíme v lese, kde na rozcestí se ptáme ne zrovna těch pravých –žebrající rodiny s dětmi a už je jich kolem nás hafo, tak taháme cukrovinky a propisky, jenže rodiče by rádi ,,kroupy, ‘‘ – děti, černé jak uhel, nejen pletí, ale nehygienou a jak mi berou sladkosti z dlaně až mne otřepalo…Mísí se pocity lítosti, smutku nad jejich osudem a v hlavě pak po celý zbytek dne šrotí - PROČ ??? Rodiče evidentně třou bídu s nouzí a jdou po žebrotě, ale dětí cca min pět!!! Náhodný kolem jdoucí nám je pomáhá zahnat a povídá, že jsme odbočku k monastýru jen kousek níže minuli. Jsme tam za pár minut, ale lehce nás zaskočí malá dávka deštíku, tak šup do venkovní restaurace se schovat, příroda volá - tak to i bodlo :-).
https://www.google.cz
Jelikož je to i nějaký poutní místo, čemuž odpovídá i hustota návštěvníku pěších, auty a hl. autobusy, tak necháváme Monastir-Monastirem, stejně chtěli za vstup, zkoukneme ale opravdu fešnou a ,,vyvinutou‘‘ stánkařku se suvenýry, že si málem před jejím krámkem ustelu a pokračujeme dále :-). To su celý já, stydlín od narození, rozklepaná kolena a už sem málem ležel stánkařce u nohou :-). Na hl. cestě E68 na kruháči u pumpy Lukoil, opět mírný deštík dává prostor k naplnění žaludků a krátké poradě, kde budeme hledat nocleh a zjitění, kde se nachází Petr…Ten je na cestě druhý den a tlačí na pilu - změřili ho v někde v Rumunsku :-(. Po pauze jedeme směr Fagaraš s tím, že si pamatuji na onen statek Casa Duse, kde si Zdenka dala osudovou polívku (DVĚ ENDURA DVA SVĚTADÍLY 2011) a že to tam obhlídneme po třech letech, co a jak. A hele – klobouk dolů, nádhera, paráda, čisto vonící WC a sprchy a krásné dřevěné sruby v areálu, kempovací louka, no prostě za 1 s hvězdičkou!!! CASA DUSE v Cartrisoara
www.casaduse.ro
Je to rodinný podnik, něco na bázi eco farmy a jen se s Ivem ubytujeme, už začíná družba s majitelkou a na Vašíkááá :-). Do kempu (je pátek 24.srpen) najíždějí mimo turistů hl.místní ke svým piknikům a my se těšíme na Petra, jemuž posíláme adresu a GPS souřadnice. Krom dalších bikerů z CZ z Jičína se družíme i s rodinou z PL, která dojela autem a půjdou si Fagaraš projít týdenní tůrou, stejně tak jako rodinka z CZ, tuším Šumperska… Petr dorazil okolo 20hodiny, no sláva a vítání, jako po návratu z vojny, aji silzy byly – slivovicové – no spíše potoky slivovice :-))). I družba s polským manž.párem byla veliká a náročná a končila manželovým zahnáním manželky do srubu, neb se snažila s náma držet krok s přípitky na zdraví dědků a Vašíka a… a a tak ji raději uklidil a druhý den ráno si nás již ani moc nevšímali… :-). Nutno dodat, že ani já nevím kudy, tudy sem se ,,doplazil‘‘ do svýho solo srubu, Ivo byl s Petrem a celou noc jsme měl i odemčeno… Ráno bylo jooo kruté a tak jsem klukům navrhl, zda se nezdržíme jednu noc navíc, času máme dost, jen Rumunsko a Hu a SK k domovu a že stejně máme trojku v žíle, že dáme trošku oraz, snídani, odstrojíme motorky a pak Fagaraš tam a zpět…chvíle diskuse, ale pak kluci že jako jo a ve finále to byl skvělý den, zážitek a jízda…celkem 186km z Cartisoara na Fagaraš – Balea Lac a na obří hráz Lacul Vidraru a zpět…
Setkání a focení se s divokými koni uprostřed pohoří Fagaraš, to byl pro mne velmi hluboký a dá se říci i mystický zážitek – neskutečně jsem si ony chvíle s nádhernými divokými zvířaty užíval a vůbec se mi je nechtělo opustit. A dokonce bych i odpustil – jednomu ,,Šemíkovi,‘‘ co mi ukradl a málem sežral rukavici ze sedla motorky…bál jsme se rychlého pohybu, abych jej nevyplašil a Šemík nezmizel někam do pryč i s rukavicí…ve finále jsem zachytil poslední z prstů čouhající mu z tlamy a přetahovali jsem se s koněm o můj majetek…no prča jako hrom…a úžasný, nezapomenutelný zážitek. Ubránil jsem si svý :-).
Nahoře u tunelu nakupujeme špičkové uzeniny a papu na večer a už sjíždíme do kempu a těšíme se na pivko a štamprli na Vašíka :-). Po dojezdu řešíme drobný servis motorek, Ivo dolévá olej a já nacházím utřepaný šroub podsedlovýho držáku – kdo je připraven, není zaskočen a ogaři se chlamou mý plechový škatuli plný šroubků a matiček a jak se hodila :-). Ááá už se družíme – opět ogaři z Jičínu – kua Ti maju ale výdrž a opět to nabírá grády – Vašík může dostat max rýmičku – nebo ani to ne…zbaštili jsme vše, co bylo nakoupeno u Balea Lac, vypijeme 1l jahodovce od Péti, hafo piv od paní domácí, a ve finále ještě jdeme na domácí pálenku a zdoláváme každý decák brrrrrrrrrrrrrrrrr - fuj to bylo dobrý :-).
Cartisoara – Sibiu – NP RETEZAT – Poiana Sibiului - 67c TranAlpine – Camping Muntii Lotrului – Petrosani – Santa Orlea – Santa maria orlea – Rau de Mori –Lacul Gura Aperol – mýtnice a 24km – Poiana Pelegii
Těžká jsou rána opilcova, ale další den zdržení již nepřichází v úvahu a tak v 8°° balíme –snídáme - Petr veze jednu ze sester paní domácí na projíždku a pak již jen společný fotos – loučení – mávání a jedééém - bylo to krásné, ale bylo toho dost. Ve vedlejší ulici na nás mávají od vrat kluci Jičínský, tak ještě stavíme, loučíme se - po kolikátý už a voni prej, že šli večer ještě někam do hospody na pivo a tak, že nemůžou řídit, max až po obědě… mají čas, my už ne a mizíme směr NP Retezat, jak vybral a doporučil Ivo – ještě že, a to se mi tam moc nechtělo, nakonec jeden z NEJ tipů a zážitků… Ten den jsme měli vše po čem srdce motolské prahne: nádherný asfalt, horské vlásenky, vesničky v horách, šotolina, v horkém průsmyku jen kamenitá soutěska, jen jedna cesta tam a ta samá zpět - no paráááda!!! Během cesty se na pumpě setkáváme se skupinkou ,,motorkářů nad 60let,‘‘ mířící do Turecka !!! S manželským párem z Čech si píši dodnes a jsou skvělý lidi a srdcaři (Míla a Jaryna). Tak předávám kontakt na Bekira z Istanbulu – pokec – my dostáváme kontakt na ubytko po cestě - loučení a už valíme po Transalpina 67c. Nádherný úsek cest v NP Retezat – doporučuji, opravdu zážitek, vše v nádherných horách a přírodě, jen je divný, že u každé sebemenší přehrady budky a v ní ozbrojený hlídač… ostraha jako hrom, kdo ví stejně, kde ty přehrady mají vypouštěcí zátku :-). Na samotném konci cesty v NP v Retezat v POIANA PELEGII si vaříme kafe a kocháme se tou krásou, fotíme a vydýcháváme tu nádheru i adrenalin…Ivo to tam zná, neb kdysi tama procházel coby horský turista…
Petrova Honda již nikdy nebude jako nová :-))), při jednom výjezdu v kamení, ostrá vpravo a dost zešikma, zastavuje jeden, Petr neví důvod, tak stojí taky - vlastně chce – nestojí - leží :-). Tak ryche dolů z motky a jdeme jej zvedat za hurónského řevu a smíchu, že je vše ok soudíme dle toho, že Petr stačí rychle vyndat mobil a fotí si svou padlou pýchu…motorku – dámy, motorku :-)… Od zalehnutí i s motorkou na tom to úseku nemá nouzi a daleko nikdo z nás, terén opravdu drsný, nádherně drsný…Stejnou cestou se pak vracíme zpět okolo přehrad a nějak se nám začíná škaredit a než se dohodneme, zda se schovat před blížícím se bouřkou a lijákem, jsme durch během několika málo vteřin…jedeme tedy i v dešti dál a už jsme Hategu a berem za vděk příjemným Motorestem – Pension Sarmis Cristal. www.pensiuneasarmiscristal.ro
Hateg – Caransebes – Resita – Oravita – Moldova Veche – Sv.Helena
Cílem dnešního dne – opět sluníčkového – je venice Svatá Helena v Banátu, kde je i dalších pět vesnic s česky mluvícím obyvatelstvem. Během dne se nám slunce schovalo za těžké mraky, ale vydrželo nám to, bez deště, až do cíle do vesnice Sv.Helena, kde se máme hlásit u paní Aničky Táborský, že supr ! Sedíme přímo u jejího RD v příjemném konzumu, kde bylo od železářství, papírnictví až po čepované pivko vše. Velmi příjemná paní nám hned popovídala co a jak a sama od sebe se začala shánět po paní Aničce :-), kde jsme měli spát. Neskutečné, jak krásně a čistě všichni mluví rodným jazykem a jak jsou velmi milí, příjemní a vstřícní…opět se mi potvrdilo, že čím chudobnější kraj a lidé, tím větší srdce na dlani a paní Anička neměla jen tak obyčejné srdce, ale přímo z ní vyzařovala – pohoda, láska k bližním a dobrosrdečnost. Jo a pokud si stěžuješ, jak je to tady u nás na pytel a vše stojí za h…o, vše drahé, špatné, zkažené že je tady bordel, sedni na vlak, autobus či na motorku a skoč se kuknout do Banátu, třeba se mnohým otevřou oči a uvidí, jak skromně a v pokoře se žije o pár set km od nás…A to měla paní Anička dosti velké trápení s manželem, jež byl tu dobu v nemocnici a jak přišla na něj řeč, měla slzy v očích, prý že to není dobré…my jen dnes doufáme, že vše se v dobré obrátilo. Já bych v Banátu rád zůstal déle, ale ,,rada‘¨starších (mladších :-)) rozhodla, že druhý den mizíme a tak se i stalo…mi zas ten suchý záchod venku tak nevadil…:-) Petr ještě paní Aničce opravil sprchu, popilli jsme na Vašíka, pojedli neskutečně dobrou véču i snídani a už jsme se loučili…
Sv. Helena – Timisoara – Salonta – Oradera - Debrecín – kemp
Ráno vyrážíme za deště a nevypadá to nic moc, jenže včera si Petr vzpomněl, že při cestě za náma jej změřili ve vesnici a on měl zaplatit v nějakém čas.úseku pokutu někde na poště či úřadě, tak do Nova Moldova a od pošty maličké k větší a ještě větší až jej nahnali do OU na přestupkové a tam po Petrovi chtěli plnou taxu, cca na naše skoro 6tis :-(. Tak se jim tam zhroutil, i se jim ho zželelo :-) dostal flastr jen cca tisíc a my s Ivem tři hodiny u motorek :-). Konec dobrý, vše ok a už jsme na hranicích s HU a nechce se nám platit za dálnici, chvíli se neumíme se domluvit zda už hledat spaní či potáhnem ještě kousek a potáhli jsme a dobře udělali. U Debrecenu parádní kemp - byla to naše předposlední noc na cestách…výlet se chýlil k samotnému závěru. Za mě celkem vše ok, jen chlapi budou po mě chtít odškodnění za podlomené zdraví :-), neb já nemám na cestách potřebu se přejídat a vydatná snídaně mi vždy vystačí na celý den, mimo pití a zastávky na tankování, proto že, kde chceš pak hledat někde v cizím městě či pustině kakáč či příkopu, když příroda zavolá…a chlapi to těžce nesli, že moc prostoru na kávičku, pizzu, zmrzlinko a hnedle uže obídek, a pak zase tankování a napít se…neměli, a brblali něco i podlomeném zdraví a narušeném bioritmu :-))). Hele, nemaj se o dovolené měnit zvyky a návyky?! K čemu pak dovolená je, když kopíruješ běžný den v roce, né?!
Cemp DORCAS CAMPING: N47.44898 x E21.69006
www.google.cz
Cemp Dorcas – Miskolc – Putnok – SK - Jesenské – Tisovec - Brezno – Lipt.Hrádok – Bešenová
Opouštíme příjemný kemp a nezáživnou rovinou se šineme k hranicím Slovenska a přes družební obec mé rodné vísky Ludgeřovic - Madarský PUTNOK směr Jesenské a mnou oblíbený Tisovec (taky družební město), kde si dáváme na salaši Zbojská lehký oraz a při čekání na jídlo, dostáváme dříve než polévku hezkou – naštěstí krátkou – dávku deště. Lidí spousty, není divu je tam hezky, jezdím tam rád a moc, sjíždíme krásnými klikaticemi do Brezna, kde dáváme vpravo bok a směr Liptovský Hrádok, kdo to tam zná ví, že úsek kam míří hafo bikerů a my mezi nima :-))). Petr se rozhodl, že otestuje na koleně vyrobený držák jeho ijfonu, či co to má…měl a že bude tu naši střelbu točit. Točil, asi pár kiláků a dodnes svůj ajfon lepí dokupy…držák neprošel prototypovou zkouškou :-). Ale než vyletěl Gagarin do kosmu, tak náš udatný sov.lid taky mnoho ztratil, Lajku a tak že?! Hlavu vzhůru Petře – výzkum si žádá mnoho obětí…
Někde před Bešenovou nás trhnul v městě nějaký prudič - klučík na supersportu a jasně dával najevo, že si to chce rozdat, tak povídám, v předu jedoucímu Petrovi do interkomu: Hele výzva, ukaž mu kde má koza med…:-). Ale Petr jako že ne, že jej nechá, tož jsme dělali jako by nic, že bude muset udělat si to sám :-) …závody. Po pár km si říkám, tak jo tak se ukaž. No, měli jsme jej na dohled co by dup a vidím, jak mu jde hlava z levého do pravého špiglu a už leží na kaně, jen mu teplákovka vlaje…už to mám vymazlený, tak sem se posunul zase kousek blíže za něj, furt si sedím jako bych sežral vařechu – jak jinak na Adventůře taky, že?! To už letíme cca 150km/h, tuším že ,,Jánošíkovi‘‘ dochází dech, beru za plyn, ještě blíže na dostřel, tlačím jej před sebou, jak hovnivál kouli hodnou chvíli a evidentně to nedává, už je za tím štítečkem vyšponovaný, jak nebožtík v truhle a jak mám na tachu 180, přehrnu se přes něj a dělám, že jen nevidím :-), téměř půl tunový tank s kufry a vaky a já nevím co ještě…a Jánošík usedavě pláče ještě dnes :-))).
Termály Bešenová nás vítají a mají místo pro tři bikery a tak netrvá dlouho a válíme šunky v nádherně špinavé, ale teplé - hnědé vodě a okukujem místní krasavice…né díváme se na stánky, co kde mají k jídlu a pití, bo na zdraví Vašíka :-), dnes již naposledy :-).
Bešnová – Terchová – Stará Bystrica – Turzovka - Ostrava - Ludgeřovice
K domovu pouho-pouhých cca 200km, které si opět užíváme a v myslích rekapitulujeme naše letošní společné kilometry. Vše ubíhalo v pohodě a bez komplikací a těšíme se na oběd v AM Kafé v Ludgeřovicích, kde nás již bude čekat Olinka.
Co dodat – chlapi díky – bylo to fajn, ale bylo toho málo, ovšem bylo toho i dost.
Najeto 4030km bez nehod a to je nejdůležitější…
A kam příští, vlastně letošní rok - 2014?! Tak já mám jasno:
BAMOKA - BMW MOTORRAD TOUR – 2014
5.června s Pavlem – nový kámoš - biker z Podkrkonoší - startujeme svou první větší cestu ,,okolo komína a trochu dále‘‘ :-).
Prvotní plánovaná trasa:
SK - Ukrajina, Ruskem do KAzachstánu, jeho jižní částí pod jezerem Balchaš opět směr Rusko, město Barnaul a dolů do MOngolska, tudy také jeho jižní trasou přes hl.město Ulanbátar do Ruska k BAjkalu a pak již jen návrat k domovu :-). Pár dnů – tedy měsíců a jsme doma :-).
Náhradní trasa z důvodů politické a hl.vojensky neklidné situace na Ukrajině:
PL – Litva – Lotyšsko – Rusko – Kazachstán – jižní trasou pod jezerem Balchaš opět směr Rusko, město Barnaul a dolů do Mongolska, tudy též jižní trasou přes hl.město Ulanbátar do Ruskaa k BAjkalu a pak již jen návrat domů přes Moskvu opět Lotyšskem – Litvou a Polskem k domovuJ.
Helmut z Ludgeřovic
PS: Čtení dlouhé, co?! A to tu ještě ,,hafo‘‘ info a postřehů chybí :-)…
Další fotky z této cesty i jiných, na:
http://helmutsafarcik.rajce.idnes.cz/2013-08-31_CESTA_JE_CIL_II._DIL_UA-MD-RU-HU-SK#
www.helmutsafarcik.rajce.net
|
|
