Právě se nacházíte :    Úvod   |   Crosstourer vs. Varadero z pohledu majitele    
 















Crosstourer vs. Varadero z pohledu majitele


Text: malej Ignor

Dnes již legendární zakladatel kategorie velkých cestovních endur, "litrový Varan", patří minulosti a na jeho místo usedl následovník Honda VFR1200X Crosstourer. O Varaderou toho bylo napsáno za těch dvanáct let existence v téměř nezměněné podobě spousta. Nováček má již první testy za sebou a tak se pojďme společně podívat na srovnání těchto „maxi-endur“. Varan je snad největší enduro ve své třídě,a proto když si oba postavíte vedle sebe, zjistíte, že i Honda jde s dobou a nový model pojala střídměji. Při pohledu z boku je Nástupce menší s odlehčenou vzdušnou zádí, celistvým namísto rádoby dvojitého sedla, menší nádrží, která pojme místo 25 pouze 21.5 L, nižším štítkem v základu a řádně okleštěnou kapotáží. V zadní části se ukazuje inspirace u GS 1200, kterou dnes trpí většina výrobců a to díky letmo uloženému kolu, jen jedné koncovce výfuku a podsedadlovce. Předek je Hondě vlastní po vzoru VFR, tady navíc s lehkým zobanem pod předním světlem. Pro někoho kopie BMW, pro mě naprosto normální počin v tomto segmentu, kde ho měl například již v roce 1987 DR BIG. Celý ten 275 kilový drobeček stojí, namísto „loukoťových“ kol, konečně na drátech, které se přeci jen při občasném výjezdu mimo asfalt hodí víc. Po usednutí za řidítka zjišťuji, že jsou širší a vyšší než u Varana, což je jistě pohodlnější nejen při ostřejším vedení v zatáčkách, ale i při jízdě ve stupačkách. Pozice je celkově sportovnější s nohama víc pod sebou, a tady ode mě sbírá Tourer body. I když se to na první pohled vůbec nezdá, užší sedlo je nad zemí výš o 12mm i přes to z něj dosáhnou menší postavy lépe na zem. Při sklopení stojánku s údivem nechápu a žasnu, kam výrobce schoval oněch 275 kilo, protože váha, na kterou si musíte u Varana chvilku zvykat, je pryč a já sedím na mašině minimálně o 400 kubíků menší. Malé zklamání je již zmiňovaná nádrž, je oproti předchůdci vážně mrňavá. Dál jsou to kapoty před vámi, které tam vlastně ani nejsou a vše tak obstarává jen štítek menší než malý, který můžete naštěstí za příplatek, vyměnit za pořádné plexy. V kokpitu je vše digitální, a tak mi chvilku dá nedívat se pořád doprostřed, ale nahoru po otáčkoměru, na druhou stranu je to pokrok a ten nezastavíš. Po zasunutí a otočení klíčkem do tradiční „Hissky“ nacházím vše, co je potřeba, jako například dva ukazatele spotřeby, jak aktuální tak dlouhodobá, ukazatel zařazeného rychlostního stupně, teplota vzduchu, hodiny či palivoměr. Na řidítkách jsou konečně ovladače stávající modelové řady, které se trochu lépe ovládají, ale hlavně nevypadají tak předpotopně jako u XL. Po startu se z koncovky line poměrně dunivý zvuk vyšší kadence a nezní vůbec špatně. Varadero je oproti tomu zaražený bráška, to je zapříčiněno V4kou. Motorka je pěkně zajetá, má něco přes 10 000 km, druhou sadu pneu, konečně držící na horší silnici, na rozdíl od sériových, a tak nebráni nic tomu zařadit jedna a hurá na srovnání těchto dvou mastodontů. Při prvním rozjezdu se mě zmocňují emoce. Průjezd přes město, start ze světel, kdy mě brzdí vypínatelný systém kontroly trakce před wheelie, pár kliček mezi auty, skůtr to není, ale po Varanovi lehkost sama a vyrážíme za město. Jakmile míjím ceduli, beru za plyn a s úsměvem od ucha k uchu se nestačím divit. Čtyřka se rozmotala ze dvou tisíc otáček jen s lehkým zabrněním a letí kupředu vysoko nad limit maximální povolené rychlosti. Přichází první zatáčka. Podřazuji za tři a lehce ťukám na brzdu jedním prstem tak, jak jsem zvyklý. V ten moment se dostavuje účinek, o kterém si můžu na velké, černé bestii nechat jen zdát. Gumy dobře znám, jelikož jsem na nich najezdil 34 tisíc, a tak se soustředím jen na chování mašiny. Vyjíždím lehce pod plynem do levé zátočiny kolem nohy a hned si troufám víc. Rovnám se s příjemnou lehkostí a hned zase doprava. Plyn a letí to jak splašené. Tohle se nedá s Varadérem srovnat, nemám problém s ním do zatáček prohnat kdejakého zmrzlináře, ale tohle je jiná liga. Po prvních kilometrech, kdy ze mě opadá euforie, se začínám soustředit na detaily. Vyšší plexy je parádní a kryje lépe než originál s deflektorem na Varanovi. Sedlo je tvrdší, což mi nevadí. A jelikož se povedl naladit konečně i podvozek, kde to není otázka tisíce kilometrů, je tu další univerzální nástroj nejen na dlouhé cesty, ale i na rozbité silničky třetí třídy při klouzání se kolem komína. I když bych řekl, že Varadero je větší cesťák a celkově na něm budete delší cesty snášet lépe, jeho měkké naladění vás ukonejší k pohodové jízdě a více vzpřímená pozice uleví nohám. Nesmíme zapomínat na název kategorie cestovní „enduro“. Je to Enduro, asi jako každé z jemu podobných, přesto v této kategorii není ani jedno do těžkého terénu a to ani R 1200 GS Adventure. A proto je limit vaše zkušenost, gumy, tučné konto na opravy a pud sebezáchovy. Polní cesta je zvládnutelná s prstem v nose. Na kořeny v lese ve stupačkách již potřebujete ruce dvě. Mít kousek, o který se nebojím, klidně si se špunty na kolech projedu MX trať a bude to stejně nepohodlné a těžkopádné jako na každém velkém cestovním „enduru“. Závěrem bych rád řekl, že se inženýrům od Hondy povedl další univerzální voják pro velké kluky, který nevyčnívá nijak extrémně z řady dnes nabízených strojů


  « Předchozí stránka
 
    
Copyright © 2002-2010 www.varadero.cz
Kontakt

Reklama:
Nejlevnější nákladní pneu najdete v e-shopu na adrese www.lkwpneu.cz.