Právě se nacházíte :    Úvod   |   V. CZ&SK Honda Enduro Tour 15.-19.6 2005    
 















V. CZ&SK Honda Enduro Tour 15.-19.6 2005


Text: Martin
Foto: Účastníci



Letošní, již 5. ročník této stále populárnější akce, kterou pořádá Honda ČR a SR, byl tak trochu revoluční. Organizace byla svěřena slovenské agentuře Fabrika, která se toho zhostila na výbornou. Po celou dobu konání akce byli účastníci ubytováni v hotelu Javorna v Drienici. Tím pádem odpadly přesuny s "plnou polní". Trasy jednotlivých etap byly zvoleny tak, aby vyhovovaly endurům (místy hlavně těm ostřejším :-) ) a provedly nás nádhernou krajinou východního Slovenska od Vysokých Tater až po hranice s Ukrajinou. Smysl celé akce spočívá v tom, že každý dostane předem připravený podrobný itinerář s trasou, kterou si pak projede vlastním tempem - nejedná se tedy o žádné "závodění".

1. den středa 15.6.
Již od časného rána jsem na nohou. Dobaluji poslední drobnosti, hodím Kačí autem do práce (za odměnu, že mě pustila :-)), vyměním auto za varaderko a za chvíli si to razím směr prodejna, kde mám v 8.00 sraz s afrikáři Luďou a Láďou. Podle pravidla ten, kdo to má nejblíž, přijíždí nejdýl, čekáme na Luďu :-). Po 15-ti minutách je slyšet brumlání jeho Afriky a jsme kompletní. Můžeme vyrazit. Jedeme po dálnici směr Brno a dál přes Buchláky. Tam zastavujeme na malé občerstvení - dršťkovka bodne!  Posilněni na dalekou cestu jedeme směr Nové Mesto n.V., kde nás už hodinu (sorry kluci) čekají Peto a Marek. Předám Markovi pár užitečných věcí pro jeho dvojkolou lásku, prohodíme pár slov a vyrážíme směr Žilina. Ovšem bez Marka, který jede autem zpět do Blavy.
Cesta nám příjemně ubíhá, sluníčko svítí, co víc si přát? Kousek za Žilinou však idylka končí a zasahuje nás prudká průtrž mračen. Naštěstí jedeme kolem motorestu, který se stává naším útočištěm. Dáváme tedy něco k jídlu a vyčkáváme, až přestane pršet. Bouřkovým mrakům se ale nad námi nějak zalíbilo a nechtějí nás jen tak pustit. Nezbývá než se oblíct do dešťovek (platí pro ty, co je s sebou vozí J a vyrazit dál. Podle mých předpokladů přestává po pár km pršet a po zbytek cesty nás stíhají jen občasné slabé přeháňky.
Kousek od Spišského hradu na nás blikají auta v protisměru, ale nevěnuji tomu větší pozornost. Za pár kilometrů, přeci jenom zpozorním. Staví nás místní policie a tuším, že je zle, páč jsem jel první a ručičku rychloměru jsem nechal v obci prohánět se nad 70 :-(. Policista zkoukne SPZ-ky a pouští nás všechny dál, kromě Láďy, který jel za mnou. Stejně si myslím, že to odnesl proto, že měl značku nejčitelnější J. Po pár minutách čekání přijíždí Láďa, z požadovaných 500,- Sk za 75km/h v obci je nakonec "dohovorenie" (policista byl taky motorkář :-)). Dál jedem už volněji. Před Prešovem odbočujeme na Sabinov a odtud do obce Drienica, na jejímž konci se nachází hotel Javorná - naše základna na několik příštích dní.
Na parkovišti už stojí pěkná řádka motorek, především varadera. Zaregistrujeme se u sličných kobiet ( co to pletu, tady se přece říká cica :-)) z pořádající agentury, které nám sdělí vše potřebné a dají klíče od pokoje (bohužel ne od jejich). Jen co se trochu zabydlíme, zvoní mobil - Big Bob s bráchou jsou tu. Jdeme se s nimi přivítat. Mezitím dorazili další účastníci - většinou známé tváře z předešlých ročníků. Po večeři se nám dostává oficiálního přivítání a jsme seznámeni s programem na příští dny. Pak už jen následuje menší hejno Zlatých Bažantů a jdeme spát.

2. den čtvrtek 16.6. 1. ETAPA
Dnes nás čeká I. etapa, která měří 326 km. V osm hodin začíná snídaně a v tuto hodinu se schází v restauraci i naše skupinka. Máme na výběr z bohaté nabídky švédských stolů, takže nevíme co dřív. Po deváté vyrážíme na cestu, která nás vede na největší středověký hrad ve střední Evropě - Spišský hrad. V momentě, kdy se nám otevírá krásný výhled na hrad, zastavuji u kraje silnice na "fotopoint". Činí tak i Big Bob, jenže si zajel moc blízko ke kraji a tak dlouho šmátral pravou nohou v prázdnu, až se i s varaderem skolil do hlubokého příkopu. Příště musím zachovat chladnou hlavu a místo vytahování motorky z příkopu, radši sáhnout po foťáku :-). Varadero téměř kolama vzhůru se jen tak nevidí. Stačí chvilka a Bigounova motorka je opět na silnici. Naštěstí to i s řidičem přečkala bez úhony a můžeme pokračovat dál. Cestou k hradu dělám ještě pár "fotozastávek" ( k nelibosti ostatních  :-)). Na rozdíl od Varadero výpravy na Slovensko před několika týdny, příjíždíme k hradu z druhé strany a pohodlně parkujeme pod hradem J. Zdoláváme lehčí kopec a stojíme u brány - při teplotě lehce pod 30 st. je to výstup jedna radost L. U vstupu Big Bob zkouší fintu "2x studentský" a kupodivu mu to prochází. Následují ho i ostatní :-). Prohlídka hradu je v tomto vedru docela náročná, takže ji zbytečně neprotahujeme a vyrážíme dál.
Itinerář nás neomylně vede směrem na Rožňavu, u které se nachází reprezentační šlechtické sídlo - zámeček Betliar s rozsáhlým, nádherně upraveným parkem. Prohlížíme si zámeček jen zvenku a raději zamíříme do místní restaurace na připravený oběd. K obědům a večeřím bych jenom dodal, že jsme si mohli den předem vybrat ze 4 jídel a dostali jsme "stravenku" s číslem jídla. Jenom Peto se vždy po přinesení jídla divil, že má zase knedlíky, které mu vlastně vůbec nechutnají :-). My ostatní to většinou řešíme sázkou na jistotu - "hydina" (drůbeží).
Z Betliaru je to necelých 30 km na Ochtinskou aragonitovou jeskyni. V této jeskyni se nachází unikátní přírodní jev podzemního krasu s výzdobou aragonitu. Finta se studentama už neprochází a tak jdeme za plné L. V jeskyni je příjemných 9 st. a prohlídku nám znepříjemňuje pouze přísná průvodkyně, která hlídá ty, co si nezaplatili 120,- Sk za focení a přesto se snaží ukořistit nějaký ten snímek :-). Nechávám foťák radši v pouzdře a řeším to pohlednicí.
Cesta od jeskyně nás vede dále na jih, kde se lehce otřeme o maďarské hranice, abysme vzápětí nabrali směr sever, na strážní hrad z 13. stol. Krásná Hôrka. Zastavujeme na parkovišti pod hradem. Máme toho dneska už docela dost. Když vidíme kudy se jde k hradu, jsme rádi za zprávu, že hrad je už zavřený. Bereme tedy útokem místní občerstvení. Klidný odpočinek nám narušují přibývající tmavě šedá oblaka. No nic, zpátky do sedel. Na základnu to máme necelých 100 km.
Do hotelu příjíždíme unavení kolem půl osmé. Následuje sprcha, večeře (Bažanti nesmí chybět) a po večeři tradiční "brífing", kde se dozvídáme, co nás čeká další den. Večer nám ještě zpříjemňuje povídání Jardy Šímy o jeho cestě s varaderem do Maroka vč. úžasných fotek.

3. den pátek 17.6. 2. ETAPA
Dnes vstáváme brzy, "raňajky su už o sedmej". Čeká nás totiž "královská" etapa dlouhá 488 km. Jak pravil na včerejším brífingu šéf organizátorů: "kde jsem projel s Accordem, projedete na motorkách jako nic".
Něco po osmé hodině jsme už na trase a naše první zastávka je až na 170 km vzdáleném "Morském oku" (kousek od Zemplínské Šíravy). Dozvídáme se, že "Morské oko je perla najvýchodnejšieho sopečného pohoria Vihorlat v n. výške 618 m s prudkým kolísaním hladiny s hlbkou 25 m a rozlohou 14 ha". Trochu to tu omrkneme, uděláme pár fotek a jedeme dál. Čas nás tlačí a teplota vzduchu stoupá. Míříme na sever, kolem Ukrajinské hranice. V obci Ubla je to jen 3 km na hraniční přechod s Ukrajinou. Neváháme a míříme tam. Předjedem menší kolonu před závorou a způsobujeme na hraničním přechodu pěkný rozruch. Prohodíme pár slov s bodrým celníkem, kterého uklidňujeme tím, že na Ukrajinu opravdu nechceme, načež nám sdělí, že se tu fotit nesmí. Uděláme jen pár snímků a vracíme se zpět na trasu. Projíždíme obcí Ruská Volová, která je na delší dobu posledním obydleným místem. Teď nás čeká několik km offroudu po lesních cestách (jen pár set metrů od Ukrajiny), než se dostaneme do obce Ulič. Na jedné "křižovatce" špatně odbočíme a projíždíme blátivé koleje vzniklé těžbou dřeva. Po několika km nás místní dřevorubci informují, že tudy do Uliče cesta nevede. No nic, takže otočit a zase zpět.
Vracíme se opět na křižovatku a tentokrát už odbočujeme správně (jinam to ani nejde). Po chvíli projíždíme pěkné terénní vlny, za kterými zastavuji. Tady uděláme pěkné "akční" fotky. Vtom vedle mě staví Big Bob a povídá, že někde drsně "štrejchl" podvozkem. Od motoru se mu kouří a teče z něj olej. Příčina je jasná na první pohled - proražená olejová vana :-( L. Ale co s tím uprostřed lesů, že ? Voláme tedy servisní vozidlo (MB vito s přívěsem) a domlouváme se, že místem naložení bude vesnice Ruská Volová. Teď jenom tam tu motorku dostat. Nabízím se já s Luďou a Tomem, coby "náhradní motor". Luďa mě bere na svojí afriku, Tomáš sedlá varadero a zastavujeme tam, kde je potřeba pomoci Big Bobovi. Je to sice skoro pořád z kopce, ale několik stoupání je třeba poctivě vytlačit. Cestou fotíme nenápadný "osudný kámen". Zhruba po 20-ti minutách jsme z lesa venku a parkujeme ve vesnici na autobusové zastávce. Ihned se stáváme terčem zájmu místních obyvatel - zejména však rómských dětí :-). Big Bob zoufale volá servisní vozidlo: "Za jak dlouho přijedeš?? .... Přidej, nějak se to tu začíná shlukovat ... " Děti si se zájmem prohlížejí Bigounovo varadero - prý je nejlepší. Big Bob na to:" Támhleta zelená (Luďova afrika) je ještě lepší". Zájem dětí se na chvíli upře na afriku, ale v tom Luďa boduje. Ukazuje na Big Bobovu motorku a praví:" ...ale na támhletu si můžete sednout :-))". Jako když mezi dravé pirani hodíte kus masa. Děti se perou o sedlo Big Bobovy motorky a ten jen zoufale křičí:" to je moje motorka!!!!". Děti se trochu zklidní a sedají si jeden po druhém. Společné foto nesmí chybět J. Konečně je tu odtah. Nakládáme Big Boba i s nepojízdnou motorkou a vydáváme se zpět do lesa. Zbytek lesní cesty je už v pohodě. V Uličském Krivém si prohlížíme nádherný dřevěný kostel z 18. stol s ikonami na stěnách. Vzhledem k časové ztrátě vynecháváme nejvýchodnější obec Slovenska - Nová Sedlica (3 km od hranic s ukrajinou a 5 km od hranic s Polskem) a míříme rovnou na oběd ve Sninských Rybníkách.
Po vydatném obědě se vydáváme opět na trasu. Další zastávkou je po 50-ti km město Mezdilaborce, kde je v plánu návštěva muzea moderního umění. Toto opět vynecháváme a spokojíme se s fotkou pěkného kostelíka naproti muzeu. Otáčíme své stroje zpět a míříme na Dukelský průsmyk. Cestou ještě děláme nutnou fotozastávku na Havaji (obec s názvem Havaj). V pozdním odpoledni parkujeme u Dukelského památníku a následuje prohlídka blízkého okolí. Cestou z Dukly na Bardejov, zastavujeme u památníku na kraji silnice (2 tanky naproti sobě). Tady nás odchytává oficiální fotograf HET a jsme nuceni pózovat v "plné polní" na tancích, coby hrdinní osvoboditelé. Odměnou nám jsou skvělé fotky :-). Odtud vede naše cesta za zapadajícím sluncem, do Bardejova. V plánu je prohlídka nádherného gotického centra s překrásným náměstím. Já s Tomem úmyslně přehlížíme značku pěší zóna a projíždíme kolem zkoprnělých chodců celé náměstí až na jeho horní část, kde děláme pár fotek. Potkáváme tu opět "našeho" fotografa, kterému pózujeme. Doufám, že to nebude použito proti nám coby důkazní materiál JJ. Raději odtud mizíme, než si nás všimne někdo "povolaný". Pod náměstím nabíráme zbytek skupinky a ostrou jízdou se vracíme na "základnu" do hotelu Javorna, kam přijíždíme něco po deváté. V plánu je ještě návštěva bazénu. Big Bob má starosti se zalepením vany (nakonec pomáhá tvrdá Slovenská koruna J), Tom nemá plavky a čerstvě zamilovaný Peto musí vyřídit několik neodkladných SMS ze svého "sladkého mobilu" (cestou se mu v kufru roztekla čokoláda přímo do mobilu)
Po desáté dáváme lehkou večeři s několika Bažanty a po nezbytném brífingu jdeme spát. Dnes jsme K.O.

4. den sobota 18.6. 3. ETAPA
I když dnes nikam nechvátáme - čeká nás jen 266 km, vstávám poměrně brzo. Tak jako každé ráno, i dnes, mě budí Petovy příchozí SMSky :-). Tolik toho nenapíšu za rok, co on stihnul za několik málo dní.
Po snídani se lehce rozkoukáváme a vlažným tempem vyrážíme za dnešní první atrakcí. Tou je prohlídka Lubovnianského hradu, který je dominantou Lubovnianské kotliny. Parkoviště je klasicky pod hradem (kdy už je začnou dělat na nádvoří???) a nám nezbývá než po svých do kopce. Studentské vstupné je opět neprůchodné. Nikam nechvátáme a tak prohlídce věnujeme dostatek času. Nejzajímavější je věž, na kterou se v některých místech leze téměř po čtyřech. Po prohlídce hradu zkouknu ještě přilehlý skanzen, ovšem bez zbytku naší skupinky - dávají přednost povalování se na parkovišti J. Když už mám vše důkladně prozkoumáno a nafoceno, je čas vyrazit na oběd. Ještě před samotným obědem nás čeká návštěva travertinového lomu v obci Vyšné Ružbachy, který je plný netradičních kamenných soch, umístěných pod širým nebem. Děláme pár fotek a lehce offroudíme mezi sochama. Oběd je tradičně výborný a mladá servírka lehce jede po našem SMSkárovi. Ten však s přehledem odolává :-).
Další naše cesta vede do Levoči, která je známá zachovalým městským opevněním a množstvím kulturních památek. Tentokrát je vjezd na náměstí povolen, jen chvíli trvá než se tam změtí jednosměrek dostaneme. Fotíme centrum a neunikáme pozornosti všudypřítomných rómských dětí s dotazy typu:" ... ujo, môžem si sadnuť..?" Počasí se lehce kazí a tak vyrážíme na posledních 60 km do cíle. Po nezbytné spršce (a několika SMSkách) následuje vydatná večeře a závěrečné rozloučení s prohlídkou fotek "našeho" výkonného fotografa (přes 1000 ks). Po Bažantech se dostavuje i únava a tak zamíříme do svých pelechů.

5. den neděle 19.6.
Dnes je ten smutný den, kdy opouštíme partu kamarádů a vracíme se zpět domů. Takže vše pečlivě zabalit (Luďo, ty plavky jsi jim tam nechávat nemusel), nasnídat se, naposledy všem zamávat a jedééém. Jedeme směrem na Poprad. Před 5 km dlouhým tunelem Branisko se od nás odpojuje BigBob s tím, že jede za Markem do Blavy. Jaké je naše překvapení, když nás v Popradě na křižovatce dojíždí. Jó sebelepší navigace je nanic, když v ní není zakreslený nový tunel :-).
Takže se v Popradu s Big Bobem a Tomem ještě jednou loučíme :-).
My míříme na sever, na tatranskou magistrálu, kterou pokračujeme pod štíty hor dále na západ. Cestou děláme časté zastávky a fotíme spoušť, kterou zde napáchala nedávná vichřice. V televizi to tak hrozně nevypadá, jako na vlastní oči. V Liptovském Mikuláši odbočujeme doprava a kolem Liptovské Mary jedeme směrem na Oravu, kde se Luďa zastavuje u kamaráda z vojny. Pak už následuje stará známá cesta kolem Váhu se zastávkou pro výborné korbáčky, rozloučení s Peťou v Považské Bystrici, cesta přes Buchláky do Brna a odtud po dálnici až domů.

A co dodat na konec? Za těch několik málo dní přibylo na počítadle přes 2200 km, strávili jsme příjemné chvíle se stejně naladěnými motorkáři a poznali velký kus, pro mě dosud neprobádaného Slovenska. Takže příští rok opět na viděnou!!!

Ještě malá poznámka: vždy při tankování jsme měřili spotřebu a při normální cestovní jízdě mi to bralo do 6,5L, Afriky kolem 5,5L a Peto s varanem stříkačkou 4,8L !! (toho jsme podezřívali, že to cestou tlačil).


  « Předchozí stránka
 
    
Copyright © 2002-2010 www.varadero.cz
Kontakt

Reklama:
Nejlevnější nákladní pneu najdete v e-shopu na adrese www.lkwpneu.cz.
Halvarssons, Lindstrands, Jofama - tradiční oblečení pro motorkáře od Švédského výrobce.